18.09.2011 - Závěrečný závod DP Zajochovýma očima ... a nohama |
Report od Petra Zajíce |
Počet přístupů : 2930 - Zadal : Stuchlík Petr - Dne : 22.09.2011 |
Finálový závod DP byl pro mě klíčovou záležitostí. Díky moji neúčasti na bikových závodech a svalovému zranění jsem měl odjetých pouhých 6 závodů a nutně jsem potřeboval absolvovat sedmý, abych získal dostatečný počet bodů. Předcházející víkend jsem strávil poctivým tréninkem v Železných horách a cítil jsem docela dobrou formu. Sobotní počasí bylo super a na startu se sešla silná konkurence zastoupená zejména závodníky Stalaku a Milanem Holečkem. Zklidňujícím prvkem byl fakt, že jsme jako veteráni startovali 2 minuty za muži+masters. Byli jsme si vědomi délky závodu a jeho obtížnosti – jet třikrát kounovský kopec je opravdu výživné. První nájezd do kounovského kopce proběhl celkem v klidu. Hned od začátku poodskočil Sovák (veteráni II), který mě zaujal pohřební barvou dresu a kadencí cca 40 ot/min. Aby ne, když kopec jel na převod 53x21. Jeho únik neměl dlouhé trvání a do Plasnice se vyškrabala asi 8členná skupina se všemi favority. Po cestě jsme nabrali pár odpadlíků z mužů a pokračovali sjezdem do Kvasin. Systém střídání ve sjezdu byl velmi chaotický a naše tempo bylo dost nevyrovnané. Až do konce Kvasin jsem to znal, ale cesta k Sudínu pro mě byla velká neznámá. Nakonec to bylo v pohodě, protože s jednalo o sérii asi 5 brdků, které se daly v tempu vyjet. Asi 5 km před Sudínem se lehce odpojila čtveřice Stuchla, Haufík, Boleha a Holeček. Moc jsem tomu nerozuměl a přišlápnul jsem, abych je sjel. Tím jsem ovšem přitáhl i zbytek skupiny. Při druhém nájezdu do kounovského kopce nastaly taktické šachy, protože vetráni II jeli do cíle. Hned na začátku odjel Voňka a za ním se vydal Sovák. Vzhledem k výraznému zastoupení Stalaku byl značný zájem pomoct Bolehovi. Po krátké poradě poodjel Haufík, který za sebou vytáhl Bolehu. Haufík nám slíbil, že na horizontu počká a dál pojedeme společně. Já jsem pokračoval se Stuchlou, Holečkem, Jelenem a Fialou. Fiala začal brzy ztrácet. Voňka měl značný náskok a nezadržitelně směřoval za vítězstvím. Haufík s Bolehou v zádech docvaknul Sováka a dokonce šli před něj. Na první pohled však bylo znát, že Boleha mele z posledního. Asi 1 km před cílem se Sovák opět mírně vzdálil. Stuchla moc nechtěl jet, protože jsme ve skupině měli Jelena, který jel ve stejné kategorii jako Boleha. Zároveň nás docvaknul Fiala, ale z jeho výrazu v tváři a soplu až za uchem jsem věděl, že je v těžký krizi. 500m před cílem jsme docvakli Haufíka s Bolehou a tím jsme definitivně odpárali Fialu s Jelenem. 100m před cílem se Boleha vzepjal k heroickému výkonu a na pásce těsně skočil Sováka a tím si zajistil 2.místo. Ještě jsme stačili pogratulovat Voňkovi k vítězství. Jednalo se o pozoruhodný výkon, protože Voňka v průběhu 1.kola strávil naprostou většinu času na špici diktujíc tempo až jsme ho kolikrát museli okřiknout ať odstřídá a jde si odpočinout. Inu závodník typu Voecklera. Do Deštného jsme sjeli ve čtyřech – já, Stuchla, Haufík a Holeček. Rychle jsme se domluvili, že budeme poctivě střídat a o bedně se rozhodne v posledním nájezdu do kounovského kopce. V posledním kole jsme sjeli ještě 2 mužské odpadlíky, kteří však na začátku závěrečného stoupání odpadli. Při sjezdu ze Sudína mě zaujal děda nesoucí si v jídlonoši oběd a mající v hlavě zakódováno, že cyklista se pohybuje rychlostí 20 km/h. Akorát, že my jsme jeli padesátkou, ale děda to včas stihnul na krajnici. Na začátku kounovského stoupání poodjel Milan Holeček, ale Stuchla ho strojovým tempem během chvíle dojel. Kopec před námi skýtal pohled na rozeseté dříve startující závodníky jak se snaží zoufale vyškrabat do cíle. Jak se začal kopec zvedat, nastoupil Haufík a já šel hned po něm. Problém byl, že mi poodjel a já ho nebyl schopen docvaknout. Nicméně jsem zjistil, že Stuchla s Holečkem zůstali asi 100m za mnou a já se rozhodl dojet do cíle sám samotinký. Po cestě jsem potkal prezidenta HSK Nádvorníka, který mi jel asi 200m tempo, ale pak odpadnul. V polovině kopce jsem zjistil, že mi to zase až tak nejede a začal se ohlížet za sebe. Viděl jsem dvojici jezdců, ale ubezpečoval jsem se, že se jedná o odpadlíky z kategorie mužů. Ovšem na začátku Plasnice jsem zjistil, že je to Stuchla s Holečkem a už jsem tušil, že je zle. Použil jsem Kreuzigerovu taktiku – vystoupím a pošetřím. Hoši mě za chvíli docvakli a já je hned zahákoval. V tu chvíli jsem byl v kritické situaci a pokud by výrazněji zrychlili tak by mě s přehledem odpárali. Naštěstí byli oba dost kyselí a my se blížili do cíle. O tempo se starala stalacká lokomotiva a já viděl jak Holeček odpadá. 200m před cílem jsem naložil 53x16 a šel ze sedla. Dost jsem se zmáčknul a do cíle přijel na 2.místě asi 20m před Stuchlou. S umístěním jsem byl spokojený, ale s taktikou závěrečného dojezdu méně. Teď už prostě vím, že v kopcích na Haufíka nemám a spíš jsem měl zůstat se Stuchlou a Holečkem a ne se pokoušet stíhat Haufíka. V Rychnově mě tato lichá taktika stála 2.místo, když si mě Stuchla v závěrečných 300 metrech doslova vychutnal. Dost mě překvapilo vyhlášení, kde mi bylo přiděleno 3.místo a celkovým vítězem naší kategorie byl vyhlášen Novák, který však startoval s muži tj, 2 min před námi. Sice měl absolutně nejlepší čas, ale podle mě neměl být vůbec klasifikován. Stuchla po závěrečném ceremoniálu lehce protestoval, ale pak to nechal být. Letošní DP jsem si užil a celkové 3.místo je pro mě satisfakcí. Co mě však těší nejvíc je fakt, že moji největší konkurenti jsou zároveň perfektní kluci a moji velcí kamarádi. Jakýkoli závod s nimi je příkladem čestného a rytířského boje. A to je to hlavní co mě na Dobrušském poháru baví. P.S. Už se těším na rok 2012 a stoupání na Dobogökö J |
Výsledky team |