Pardubická desítka je trochu odlišný závod od ostatních, které jsou v poháru ISCAREX, hlavně proto, že je to závod na dráze a taky, že je v polovině týdne. Na regeneraci po předchozím závodě není proto tolik času. Ale stejně bych v tréninku zařadil nějaké rychlejší běhy, takže to vlastně bylo celkem jedno. Závodu se zúčastnili nejspíš všichni borci z pořádajícího oddílu, daly se proto očekávat z mého pohledu kvalitní časy kolem 31 minut. Já jsem si chtěl vyzkoušet závodění na dráze a tak jsem vyrazil.
10 km na dráze je 25 okruhů, což je opravdu hodně. Závod se běžel celkem ve třech bězích; první skupina těch, kteří mohli přijet do Pardubic dřív, druhá skupina s odhadovaným časem nad 40 minut a třetí s odhadovaným časem pod 40 minut. V první ani ve druhé skupině jsem podle dosažených časů v cíli nenašel nikoho, kdo by mě mohl ohrozit. V třetí skupině, ve které jsem startoval, už to bylo jiné, tam jsem byl naopak ten pomalý já. Z fotek z předchozího závodu jsem poznal borce, který je v mojí kategorii a rozhodl jsem se, že se ho budu držet. Po startu prakticky okamžitě utekli borci atleťáci a já běžel za svým vodičem z fotek. První dvě kola jsme běželi tempem 3:30, což bylo hrozně rychlé. Můj osobák na desítku je 37:29, tedy průměrné tempo 3:45. V dalších kolech jsme sice lehce zpomalili, ale cítil jsem, že tohle tempo je na mě moc. Musel jsem zpomalit a vidina prvního místa mi postupně mizela na okruhu. Když mě míjela skupinka na čele závodu, měl jsem pocit, že stojím. Úsilí a tempo mladíků atleťáků bylo neuvěřitelné. Ti nejlepší mi nakonec dali 3 kola. Od 15. kola to pro mě bylo velké trápení, tempo kolem 3:50, v některém z dalších kol i přes 4 minuty na km, prostě bída. V předposledním kole mě můj soupeř dokonce předstihl a ještě o kousek utekl. Já jsem sice v posledních dvou kolech zrychlil, jak jen to šlo, přesto ale ztráta na prvního v mé kategorii byla 1:41. Vítěz mojí kategorie běžel za 36:15, já nakonec skončil druhý.
|