Závod Poháru ISCAREX 2015

V soboru večer jsem se cítil neobvykle dobře na to, že jsem v poledne závodil. V neděli jsem proto vyrazil na závod do Nekoře, který, přestože je krátký, rozhodně není snadný. Prudké výběhy a táhlé seběhy ve dvou okruzích, celkem 3,4 km. V neděli mě prakticky nebolely nohy. Byl jsem rozhodnutý na nic nečekat a běžet naplno s tím, že buď vydržím, nebo ne. Prudký kopec po startu a neakceptovatelné tempo juniorů a některých áčkařů jsem neřešil a hlídal si borce ve svojí kategorii. Na vrcholu prvního kopce nic moc, bylo mi všelijak, nohy tuhé. V seběhu jsem se snažil trochu si odpočinout před dalším stoupáním. Běželo se mi dobře, v kopcích jsem v pohodě stíhal. Co mě ale zaskočilo, byla rychlost běžců-orienťáků, kteří z kopce valili neuvěřitelé tempo. Když jsem se pak s jedním bavil, bylo mi to už potom jasné. Oni prostě při závodech pádí cestou necestou nahoru a dolů zkrz keře a roští jaksi volným pádem a ještě přitom koukají do mapy. To se jim to pak běží po cestě… Ve druhém okruhu mi zrelaxovaný orienťák v sebězích zmizel z dohledu a už jsem si jen hlídal třetí místo.