Trať půlmaratonu vedla po trase desítky a po návratu do Úpice jsme běželi k druhé otočce na 15. kilometru. Teplota klesla na 7°C na startu, pořád foukalo a zase několikrát sprchlo. Na trati bylo celkem 6x využít občerstvovačky.
Takhle dlouhý závod jsem nikdy neběžel a tak jsem v posledních dnech dost počítal a přemýšlel nad vhodným tempem. Mé výpočty směřovaly k času 1:30 hodin. To ale znamenalo běžet průměrné tempo 4:16, což se mi zdálo na tak dlouhý závod docela rychlé. Když jsem čas přepočítal na jednotlivé 5 km úseky, vyšlo mi, že bych měl běžet každou pětku kolem 21 minut, abych měl nějakou rezervu pro případ průšvihu v podobě křečí, záchodových potřeb, zvracení nebo něčeho podobného. Po 20ti km bych teoreticky měl mít čas 1:24 a posledních 1,1 km za 6 minut bych rozhodně měl dát i když ten závěr je hodně do kopce.
Probral jsem s několika závodníky výživu a rozhodl se, vzít si sebou jeden gel, zapít ho v polovině trati hltem z kelímku a přitom se neutopit. Kdo zkoušel pít z kelímku při běhu, ví o čem mluvím.
V 9 hodin jsme vyběhli společně s ženskýma a byl to po startu ještě větší masakr, než při desítce. Pod kopcem se balík trochu uklidnil. Míjel mě Rumun a zdravil mě. Že by chystal odvetu za pátek? Já zatím hledal optimální tempo. Hodinky s GPS jsou bezva vynález. Až do první otočky jsem řešil dilema, jestli se držet plánovaného tempa 4:10 až 4:15 nebo zkusit rychlejší začátek a pak si když tak trochu ulevit. Běželo se mi ale dobře, takže jsem běžel kolem 3:55 až 4:05. První pětku jsem zvládl za 20:28. To bylo dobré, ale taky mírně z kopce. Zpátky do Úpice to sice nešlo tak úplně lehko, ale pořád rychleji, než byl plán. Před Úpicí jsem odšrouboval víčko gelu (proč je ten závit tak hrozně dlouhý??), vysrknul půlku, zašrouboval a zbytek strčil zpět do kapsy. Totálně mě to rozhodilo tempo. Když jsem se celkem srovnal, míjel jsem občerstvovačku. Jeden opatrný hlt, abych po sladkém gelu rozlepil pusu. Ani nevím, čeho jsem si vlastně loknul. Hlavně, že jsem se nepolil. Metu 10 km jsem proběhl za 40:27. Pořád jsem byl rychlejší, než plán. Na 12. kilometru mě začalo bolet pravé stehno. Bolest byla tak nějak pořád stejná, tak jsem neslevil a pokračoval tempem 4:05. Na 14. kilometru jsem doběhl němce z mojí kategorie. Zrovna to bylo do kopce a vypadal dost marně. Šel jsem před něj a zařadil se na čelo jeho skupinky. Po otočce na 15. km, kde jsem byl za 1:00:30 (o 2,5 minuty rychleji, než byl plán), zbývalo posledních 6 km skoro pořád mírně z kopce. Běžím si svým tempem, nohy už notně bolavé a najednou kolem běží ženská. Malá, hezká a rychlá. Přidal jsem se a se mnou ještě několik dalších. Střídali jsme se v tempu a cesta celkem ubíhala. Němec s námi nebyl. Na 18. km jsem zkusil trochu zrychlit. Z mojí skupinky se nikdo nepřidal a tak jsem pokračoval sám. Na 19. km jsem uviděl Rumuna, co jsem ho doběhl v závěru desítky. Proběhl jsem kolem něho. Zase se nepřidal, jako v pátek. Kolem 20. km se mi začala motat hlava. Do cíle zbývalo už jen kousek a bylo jasné, že plánovaný čas lehce stihnu. Pod kopcem jsem měl čas asi 1:23 a v duchu si říkal, že 1:25 je reálné. Výběh do kopce na náměstí byl šílený. V půli kopce jsem sotva pletl nohama. Diváci ale udělali úžasnou kulisu, takže jsem se v závěru pokusil i sprintovat, ale za moc to nestálo. Čas v cíli byl super: 1:24:36. V cíli na mě koukla zdravotnice a nechala mě být. Asi jsem nevypadal tak zle.
V kategorii to stačilo na 13. místo, 6. z Čechů.
|