na Mistrovství Evropy veteránů v Úpici se prezentovalo celkem 646 atletek a atletů z 28 zemí. Nejvíce účastníků přihlásilo Německo (celkem 184), druhou nejpočetnější výpravou byli atleti z České republiky celkem 161 reprezentantů. Všichni jsme dostali dvě startovní čísla, která jsme museli mít přišpendlená na tričku vpředu a vzadu. Na číslu bylo nejen startovní číslo, ale také jméno, země a hlavně kategorie, což se ukázalo později jako velmi dobrý nápad pro orientaci ve startovním poli.
Soutěžilo se v chůzi (10 km, 20 km a 30 km), ve štafetách v krosu a ve dvou silničních bězích – 10 km a půlmaraton.
Pátečního běhu na 10 km se zúčastnilo 95 žen a 286 mužů všech kategorií. Ženy startovaly v 16 hodin a muži v 18 hodin
Start nedělního půlmaratonu byl pro ženy i muže společný a na start se vydalo celkem 339 běžkyň a běžců.
Celé mistrovství provázelo chladné a větrné počasí.
Start obou silničních závodů byl na náměstí v Úpici.
10 km trať byl 5 km s otočkou a po stejné cestě zpět. Bylo 10°C, větrno a během závodu začalo drobně pršet.
Náměstí je na kopci a vede z něj poměrně úzká dlážděná cesta. Hned po startu vznikla proto velká tlačenice, protože nacpat na 3 metry širokou silnici skoro 300 lidí není jen tak. Dole pod kopcem se ale silnice rozšířila a každý si v pohodě našel své místo. Celý balík se natáhl do neuvěřitelné délky a já byl dost vzadu. Místa ale bylo dost a tak jsem se poměrně rychle dostával dopředu. Postupně jsem si našel skupinu ve svém tempu. Začátek závodu jsem běžel kolem 3:35 – 3:40 na km, což je pro mě hodně rychlé. Běželo se mi ale dobře a tak jsem tempo držel a předbíhal další a další. Závod mě vyloženě bavil, kdy se mi naskytne příležitost 5 kilometrů pořád někoho předbíhat. Na otočce jsem byl za 18 minut a něco, což bylo výborné, představa času kolem 37 minut byla lákavá. První část závodu byla ale spíš z kopce, takže se dala očekávat pomalejší druhá polovina nejen kvůli mírnému stoupání, ale i kvůli přibývající únavě. Kolem sebe jsem pořád měl nějaké závodníky, ale neviděl jsem nikoho ze své kategorie. Na osmém kilometru jsem trochu zrychlil a běžel sám. Přidal se Ital, který, jak jsem později zjistil, vyhrál kategorii 65 – 69 let. Hnali jsme se se staroušem co to šlo a na devátém kilometru jsme doběhli skupinku asi tří lidí. Jeden z nich byl Rumun z mojí kategorie. Když jsme skupinku míjeli, ani nezabral. 500 metrů před cílem nastoupil ital, ale zatím jsem se ho držel. Teprve na vrcholu stoupání, asi 50 metrů před cílem mi trochu odskočil a do cíle doběhl přede mnou. Za cílovou páskou jsme si podali ruku a po krátké anglicko-česko-italské konverzaci (good, bravo, seš fakt dobrej…) jsme se rozloučili. Výsledný čas byl 37:30 minut.
Díky čipům byly výsledky skoro hned. Ve své kategorii jsem skončil 10. a druhý z Čechů. Po součtu časů prvních tří závodníků jednotlivých národností se nám podařilo obsadit 3. místo v družstvech. Dostali jsme úžasnou těžkou bronzovou medaili.
|