Po propršeném týdnu konečně začalo svítít slunce a zdá se, že přišlo babí léto. Ráno už je celkem chladno, ale to při běhání nevadí, naopak. Pěkné počasí přilákalo spoustu závodníků, účast byla opravdu velká.
Trať závodu je už dlouhé roky stejná – 3 okruhy po 3 km. Dohromady tedy 9 km ve velmi členitém terénu. Kromě velkého množství zatáček, prudkých seběhů a výběhů byla letos trasa náročnější o rozmoklé úseky, které byly postupně s probíhajícím závodem horší a horší, rozuměj - bahno bylo čím dál hlubší. Prakticky po startu jsme běželi první tři z mojí kategorie pohromadě. Tak to pokračovalo asi do druhého km, kdy se jeden borec a pozdější vítěz odpoutal a začal se nám vzdalovat. Celý závod jsem pokračoval v závěsu za druhým od nás a přemýšlel, co na něj vymyslím. V kopcích jsem na tom byl lépe já, v rovinatějších úsecích zase on. Zdálo se mi, že mu v bahně moc nedrží boty. V duchu jsem chválil svoje inovky (Inov-8 X-Talon 190), které jsou v těchto podmínkách nepřekonatelné. Přesně, jak se píše v katalogu: čím horší terén, tím lépe. Rozhodl jsem se, že zrychlím někde kolem kilometru před cílem ve stoupání, po kterém následuje jedna z bažin. Lehko se vymyslí, hůř udělá. Třetí kolo jsme běželi rychleji, než předchozí dvě a bylo vidět a hlavně v nohách cítit, že mi druhé místo zadarmo nedá. Přesto jsem zkusil zrychlit, bažinu jsem skoro prosprintoval do následného krátkého výběhu dal všechno. Podařilo se mi ho odpojit a vytvořit si náskok asi 10 – 15 metrů, který jsem udržel i v cílovém kopci. V cíli jsem byl o 8 sekund dříve.
|