29.07.2017 - Krakonošův cyklomarathon | ||||||
Počet přístupů : 2961 - Zadal : - Dne : 31.07.2017 | ||||||
Krakonošův cyklomarathon, který se konal letos počtvrté, se pomalu, ale jistě, stává cyklistickou klasikou. Já osobně jsem ho absolvoval poprvé, protože termín závodů vždy kolidoval s juniorskými závody Regionem Orlicka, kterých jsem se pravidelně účastnil jako rodič, fanoušek a pořadatel. Letos se nebylo na co „vymlouvat“, počasí hlásili stoprocentní, tak jsem se ve středu domluvil s týmovým kolegou Martinem Klíchou, přihlásil se a v sobotu ráno jsme společně vyrazili směr Trutnov. Jak jsem již z předchozích recenzí slyšel, startovní zázemí a atmosféra byly vynikající. Po krátkém rozjetí a přípravách jsme se s Martinem postavili na start. Ten probíhal ve dvou vlnách, z níž ta první byla určena pro závodníky, kteří měli chuť a odhodlání zdolat trať dlouhou 145 kilometrů s převýšením cca 2600 m. Druhá vlna byla připravena pro ty, kterým „stačilo“ objet pouhých 98 kilometrů, a nebyla rozdělena kategoriemi (pouze ženy a muži). Obě startovní vlny čítaly celkem 632 odvážlivců. Jak to na takovýchto závodech bývá, do prvního velkého dělení (respektive kopce) je pohyb v balíku nebezpečný, plný nervozity. To nastalo zhruba na 50. kilometru, kdy se začalo z polské strany stoupat na Pomezní boudy. V tu chvíli se mi nejelo špatně, nicméně udržet kontakt s čelní skupinou, a i s Martinem, by mě stálo příliš mnoho sil, které jsem chtěl ušetřit na vyhlášené nejtěžší stoupání z Pece pod Sněžkou na Pražskou boudu. Proto jsem si z čelní skupiny vystoupil a nechal se dojet další, poměrně velkou skupinou. Po sjezdu do Pece pod Sněžkou jsme se rychle občerstvili a já pln očekávání vyhlížel onen vyhlášený kopec. Psychicky jsem byl připraven dost dlouho, ale hned po nájezdu za dolní stanicí vleku Javor a ujetí několika málo metrů jsem na vlastní nohy pocítil, že pořadatel upozorňující až na 30% stoupání nelhal. Tento kopec buď jde vyjet, nebo nejde vyjet. Pěších s kolem zde bylo spousty. Myslím, že při mokré vozovce platí pouze varianta dvě, tedy nejde vyjet. Moje úsilí dostat se k Pražské boudě bylo tak značné, že na vrcholu kopce mě začaly brát křeče do obou nohou. Byl jsem poměrně vyčerpán, takže jsem taktak zahlédl Martina, který se bohužel v tuto chvíli pohyboval v opačném směru z důvodu pádu a technických problémů s kolem. V následném technickém sjezdu jsem snědl a vypil vše, co jsem měl a mohl. Doufal jsem, že se mi nohy ještě rozjedou a se skupinou čítající cca 20 závodníků absolvuji ještě co největší část zbývající trati. Čekala nás dvě stoupání – do Strážného a na Hoffmanovy boudy. Oba kopce jsem se tudíž snažil přejet vsedě a nohy točit lehčím převodem. Naštěstí se po zbytek trati jelo už v celkem přijatelném tempu. V samotném Trutnově jsem se pokusil vylepšit své umístění závěrečným spurtem. Jako celá trať byl i dojezd poměrně technický, kde výhodou byla znalost trati. Přestože já jsem ho neznal, podařilo se mi docela dobře zaspurtovat a dojet ze skupiny alespoň pátý. Číslo 15 v pořadí nezní na první pohled nijak uspokojivě, na druhou stranu však při účasti mnoha výborných závodníků jsem s výsledkem vcelku spokojen. Možná i proto, že se mnou ve skupině dojeli moji tradiční výteční soupeři. Perfektní atmosféru závodu a potažmo celého dne podtrhla účast elitních závodníků z našich předních cyklistických týmů, jako např. Elkov Author, Favorit Brno, Sparta Praha a další, nebo i Jirky Ježka, Petra Benčíka či v cíli úsměvy a podpisy rozdávající Šárka Strachová. | ||||||
Výsledky celkové | ||||||
http://www.sportchallenge.cz/cz/krakonosuvcyklomaraton | ||||||
Fotky | ||||||
http://www.biketourkrkonose.cz/krakonosuv-cyklomaraton/fotogalerie-1/ | ||||||
Výsledky team
|