| Po celý tento týden panovalo úžasné letní počasí, které alespoň mně na kole velmi „chutná“ a snažil jsem se dvoudenním tréninkem (ha, ha, ha…) připravit na jeden z mých nejoblíbenějších cyklomarathonů Kelly´s Rampušák 2013. Oblíbený je z toho důvodu, že trasa se z větší části pohybuje v okolí mého domova a tudíž mám trať dobře přečtenou a čas od času na ní můžu pozdravit i někoho známého. Po mnoha letech jsem ale na start závodu shodou okolností odjížděl úplně sám, protože mí největší kamarádi se tohoto závodu z různých důvodů neúčastnili.
Hned v úvodu musím pochválit organizátory za navrácení trasy z Polska na České území, kam podle mě a mnoha dalších závodníků tento závod patří, a dále Lukášovi Čápovi za zrežírování převážné většiny 120 km trasy. V duchu jsem Lukáše počastoval mnoha přívlastky (samozřejmě v dobrém) za to, jak se ujal tempa hned od úvodního výstřelu. Jen jsme si s kolegy závodníky říkali, jak dlouho to asi tak může vydržet. Samozřejmě to vydržel až do cíle.
Já jsem stejně jako před týdnem v Rychnově udělal drobnou chybu, kdy jsem zhruba na 50. km nezareagoval na z mého pohledu bezvýznamný nástup a zůstal jsem společně s dalšími asi 7 závodníky ve druhé skupině. V tu dobu nešlo ani tak o nějaké vražedné tempo, spíše o takové to drobné přelévání a změny tempa. Bohužel jsme již vedoucí skupinku nedojeli, a tak nezbývalo nic jiného, než se domluvit na spolupráci se zbytkem naší skupiny a nenechat se dojet nějakou další skupinou. Spolupráce byla vzorná, jen jsem byl v rozpacích z informace, že jsme v naší skupince tři veteráni, ale naštěstí jeden nad 50 let. I tak jsem po zbytek závodu střádal plány, jak svého soupeře v závěrečném spurtu udolat. Musím říci, že byl též jeden ze silnějších a poctivějších v naší skupince. K žádnému taktizování nakonec nedošlo a vše se rozhodlo tradičně v závěrečném spurtu do cílového kopce na náměstí ve Štítech se zdárným koncem pro mě.
|