V pátek přišlo opravdové podzimní počasí a v sobotu byl v Heřmanicích tradiční podzimní kros. Závod je kromě Iscarexu zařazen také do miniseriálu tří závodů - lyžařský, MTB a právě přespolní běh. Trasa je kromě krátkého úseku po silnici celá po loukách nebo polních cestách. Od startu chvíli po rovině, pak výběh po louce, zase seběh a po rovině do cíle okruhu, celkem necelé dva kilometry. Moje kategorie běžela tento okruh 4x. Trasa byla proti mému poslednímu startu malinko jiná. Ve výběhu do travnaté stráně přibyla prudká mezička, na které byly udělané tuším čtyři docela vysoké schody.
Ze soupeřů v mojí kategorii byl na startu především excelentní Horáček. Ostatní jsem moc neznal. Přece jen se blíží zima a lyžaři využívají tyto podzimní závody jako intenzivní trénink. Věřil jsem si ale na druhé místo. Po startovním výstřelu se brzy odpojila vedoucí skupina s favority všech kategorií. Já běžel v početné druhé skupině. Postupně odpadali slabší borci, až jsme zůstali asi v pěti. První schody byly celkem v pohodě, každé další byly z nějakého důvodu delší a prudší. Když se dívám v televizi na cyklokros, už si asi umím aspoň trochu představit, jaká to musí být dřina, když běží delší schody, s kolem na zádech a ještě vícekrát. Po výběhu schodů jsem se rozbíhal dost pomalu, ale ostatní na tom nebyli o moc lépe. Tři okruhy se nic výrazného nedělo, v posledním jsme již běželi jen ve třech a o dost rychleji. Na posledních schodech to bylo už hodně bolavé. Doběhli jsme na vrchol stoupání ještě pohromadě, ale v seběhu mi ostatní trochu utekli. Naštěstí byl jeden z nich z áčka a druhý z céčka. Snažil jsem se jich držet, co to šlo, ale už jsem je do cíle nedostihl. Můj předpoklad se vyplnil, skončil jsem ve své kategorii na druhém místě, což je moje letošní nejlepší umístění.
|