Již po osmé se bikeři setkali na letišti v Ústí nad Orlicí. Konal se zde další ročník bikemarathonu. Oproti loňskému ročníku došlo k velké změně. Vloni bylo bahno snad i na asfaltových cestách, kdežto letos byly všechny cesty a cestičky včetně lesních absolutně suché a prašné. A tak i já coby nebiker jsem ráno odjel do Ústí si zazávodit.

Na startu jsem se ještě setkal s Klapínem z našeho týmu, který měl oproti mně samozřejmě vyšší ambice a cíle. Hned po startu následuje asi 4 kilometrový kopec, který pomalu selektuje celé startovní pole do větších či menších skupinek. I já jsem si v tomto dlouhém stoupání There are a lot of new našel svého soupeře, se kterým jsem absolvoval celou trať. Asi na 15. kilometru jsem v jednom sjezdu zahlédl dres Stalaku – bohužel se Klapíno vydával na pěší pochod směrem ke startu, protože měl defekt a náhradní duši použil krátce před startem. Zhruba na 35. kilometru se mi začalo jet ještě hůře než doposud a zdálo se mi, že pomaleji už jet nemůžu. Dokonce naši dvojici i několik málo závodníků dojelo.

V cíli jsem byl ale nakonec vcelku spokojený, protože si myslím, že na takto rychlé trati je 26 palcové kolo opravdu již handicap a takových nás ve startovním poli opravdu už mnoho nebylo.