Předposledním závodem letošního seriálu závodů Moravský pohár byla po roční přestávce časovka do Suchého vrchu. Tuto variantu jsem zvolil proto, že jsme jako druhý tým nesehnali čtvrtého do party na Holickou stovku.
I když si v noci a hlavně ráno sprchlo, pro samotný závod bylo takřka ideální počasí – sluníčko, teplo a vítr jenom mírný. Nezbývalo než si ujasnit taktiku, která pro časovku spočívá v nasazení maximálního tempa a jeho postupného zrychlování. Bohužel již několik let mi připadá, že skutečnost je přesný opak, tedy že nasadím pohodlné tempo a postupně zpomaluji. Za cíl jsem si dával čas do 25 minut, což se mi ale už podruhé nepovedlo. Asi stárnu. Mrzet mě to přestalo u porce výborného guláše uvařeného v nedávno zrekonstruované Kramářově chatě. Potkal jsem tady také spoustu starých známých, se kterými jsem kdysi závodil, takže to pro mě nakonec byl příjemně strávený den.
|