Počet předběžně přihlášených odvážlivců se pohyboval stejně jako loni kolem 15, ovšem nakonec (jako zatím vždy) se to ne každému hodilo, … takže nás bylo (stejně jako loni) 9. K tradičnímu „zdravému jádru“ stabilních účastníků se připojili nováčci Vláďa Boleha a Roman Vaněk. Rovněž Roman Šlitr stál po svém loňském nezdaru, kdy přejezd nedokončil, opět na startu.

Přeprava na v posledních letech tradiční výchozí bod – Benecko – se odehrávala (na rozdíl od loňského roku, kdy jedna posádka bloudila) v poklidu. Hotel Krakonoš byl opět útulný a obsluha velice vstřícná. Jen zábavu trochu rušily závistivé pohledy nuceně abstinujících středoškoláků, kteří tam byli na stmelovacím pobytu své střední školy (nová móda?).

Kvůli tomuto studentskému pobytu jsme byli nuceni o půl hodiny dříve, než obvykle, vstávat i snídat, což se nám následně vymstilo ve Špindlerovém Mlýnu. Byli jsme tam kvůli tomu moc brzo – ještě před otevírací dobou všech restaurací, což nás velice zarmoutilo. Zejména Peťka nesl velice těžce, že nedostal svoji ranní dávku kofeinu, což se projevilo tím, že ještě hodně dlouho hlasitě nadával na celý Špindl. Až tradiční zastávka ve Strážném mu spravila náladu. Ve Strážném jsme se vrátili k prapůvodní trase přejezdu – přes Výrovku. Nekonečné stoupání jsme si ještě vyšperkovali výjezdem nad Luční boudu k památníku obětem hor, kde jsme dosáhli „vrcholu“ letošního přejezdu. Následný sjezd do Pece se odehrával ve znamení veselé příhody s Peťkovými nefunkčními kotoučovkami. Trasa z Pece do Žacléře už probíhala v poklidu (prudké výjezdy se střídaly se sjezdy), pouze s jednou neplánovanou zastávkou v Albeřicích kvůli Márovu defektu (čekání na něho se díky tamní hospodě dalo vydržet). Závěrečný dlouhý sjezd do Žacléře jsme si náležitě vychutnali (řada z nás i následující týden při Žacléřské 70) a už na nás čekal tradiční nocleh v penzionu Sport, s výbornou kuchyní a útulnými pokoji.

Sobotní etapu s nezáživnými polskými asfaltkami jsme si vyšperkovali několika terénními vložkami, když jsme se před Zdoňovem napojili na trasu bikových Sudet a odbočili jsme z ní až na Honském sedle. Tato malá dobrodružství nás v konečném důsledku stála docela dost času, který nám chyběl v závěru dne, takže jsme si museli odpustit několik zpestření trasy mezi Karlówem a Duszniki Zdrój (snad příště). Na Čihalku jsme dorazili již za šera. Zde měli tentokrát svoje soustředění mladí hudebníci vážné hudby, kteří svým uměním podbarvovali naši večerní zábavu. Bohužel maličké pokojíky a rozvrzaný nábytek chaty působili v kontrastu s našimi předchozími noclehy (stejné cenové úrovně) značně uboze a nepohodlně, takže na Čihalce jsme byli zřejmě naposledy.

Do nedělní etapy nás vyrazilo pouze 7 (oba Romanové se odpojili od výpravy už včera v Teplicích), další dva – Jirka s Márou to na Velké Deštné vzali rovnou domů, takže nás celý přejezd absolvovalo opět pouze 5. Vzhledem k přetrvávajícímu nádhernému počasí jsme dodrželi celou nedělní trasu přes Zemskou bránu a podél Zdobnice až na Vochtánku.

V roce 2010 nás čeká jubilejní 10.ročník „Přejezdu“ – Jeseníky, Kralický Sněžník. Plánujeme i zde návrat k tradicím – tedy k trase přes Polsko druhý den přejezdu (viz.ročník 2006).