Zahájení (již tradičně) v Čížově hospodě „Na Plácku“. Cesta přes Náchod a Klodsko v minimálním odpoledním provozu, takže už v 6 na místě. Nocleh místo polského Zlotého Stoku tentokrát v českém Javorníku, zejména kvůli polskému "mocnému" pivu. Místní hotel obsazený (!), takže záložní varianta v EKOCENTRU Rychleby. Rok starý, vcelku luxusní komplex, kde místní občanské sdružení provozuje za těžké peníze daňových poplatníků (dotace EU, stát, ... celkem prý 65 mega) sociální aktivity pro hendikepované. Takový několikanásobný ORION a Láry Fáry dohromady. Na příjezd správce, který nás ubytoval, jsme čekali dost dlouho - dorazil na kole. Pak už jen po svých cca kilák a půl do městečka na večeři, zavodnit a spát. Místo polského "mocného" piva "mocné" Krušovice, ale večeře se docela vydařila.

Ubytování bylo za slušné peníze (inu je to dotované), ovšem ráno k snídani za 70,- jen míchaná vajíčka, suché pečivo a čaj - slabota. Takže první stavuňk hned po ránu v místním nonstopáči. Zatímco Kleinista si udělal skupinu sám pro sebe a vyrazil přímo do Travné, my ostatní to vzali s vidinou vrcholového bufetu oklikou přes Borůvkovou horu. Sluníčko vesele svítilo, takže i těch 600 vejškovejch uběhlo docela rychle a v poklidu. Na Borůvce oproti minulému Přejezdu zavřeno, takže povinný výšlap na rozhlednu (díky oparu výhled mizerný) a pak rychle vychutnat si zasloužený 4 km hravý sjezdík do Travné, kde už se Kleinista dost nudil. Místní osvěžovna i tady zavřená (inu když nejsou lidi, není občerstvení a naopak), takže bereme zavděk lahváči a sušenkami v místním obchodě, sortimentem zacíleném na polské přeshraniční turisty. Protože dál už nebude vůbec nic, což víme z minula.

Po krátkém intermezzu po polní cestě dělení manšaftu. Na "hravou" hřebenovku jen my 3 "hraví hoši", zbytek opatrně po nudné cyklotrase, lemující úbočí.

Na hřebenu povětšinou technický singlík, znamenající neustálé kličkování a balancování mezi trsy borůvčí, kameny a pařezy. Na zpestření pár prudkých výšlapů (tlačíme), vystřídaných stejně prudkými sjezdíky (za odměnu). Za celou dobu nepotkáváme na hřebenu ani živáčka. Závěrečná nesjízdná pasáž před Smrkem letos po předloňské zkušenosti objeta po cyklotrase (dobrý nápad). Takže na Smrku zbylo něco sil na vychutnání závěrečného sjezdu po červené do Ramzové, kde jsme letos dokonce stihli i pivo v odpoledních slunečních paprscích venku na terase.

V sobotu ráno mlha, v noci prý pršelo (nic jsem neslyšel). Kleinista zmizel hned po snídani, mumlaje cosi o díře u Hanušovic (následně nás celé odpoledne naháněl pomocí SMS, kde že prý se flákáme). Nahoře na Paprsku mraky, povinné kafe i pivo. Když už to vypadalo na odjezd, vykouklo na pár chvil slunce, které zavdalo příčinu k pokračování siesty. Jen co jsme si znovu objednali, slunce se schovalo, už pro tyto chvíle definitivně, takže my mohli vyrazit dál vstříc nejhezčí pasáži dne, kterou je červeně značená stezka od Paprsku ke Kladskému sedlu. Asi opravdu v noci pršelo - na singlíku bláta i louží dostatek na to, abychom se konečně patřičně ušpinili. Ale i tak to byl parádní bikový zážitek. Na Kladském sedle občerstvení z bývalé celnice opět v provozu. Jako obsluha letos dvě (ještě studující) slečny, takže nikdo nespěchal a všichni sršeli více či méně vtipnými hláškami, že se dokonce i slečny červenaly.

Dál nezáživná pasáž po polských štětových lesních cestách, korunována stojkou na Schronisko Na Sniežniku, kde nám fotbalista Fanda ukázal, kdo je nejlepší v kopcích. Za odměnu nekonečný drift ve sjezdu do Jodlówa, kde se tradičně zastavujeme, nejen kvůli perfektnímu výhledu. Defekt tentokrát připadl na Pepánka, takže opět nebylo kam spěchat.

Nespěchali jsme tak důsledně, že jsme byli nuceni vynechat i tradičního pstruha v Kamiencziku. Pstruh některým chyběl ve výjezdu na Adam, ale nakonec jsme se tam vyškrábali všichni, dokonce ještě nebyla úplná tma. Nocleh tentokrát na obnoveném Čiháku (na předloňské úžasné Jedlině bylo obsazeno, což jsme všichni předem upřímně oplakali). Ovšem ani na Čiháku to nebylo špatné, byli jsme tam jediní hosté, takže hospodská (profesí původně učitelka) to nakonec zvládla se ctí, i když některé naše objednávky ji daly dost zabrat.

V sobotu ráno mlha, v noci prý pršelo (opět jsem nic neslyšel). Špinaví jsme byli ze včerejška, takže ani bláto nevadilo. Sychravým ránem jsme sjížděli podél Orlice, počasí se pomalu vylepšovalo, i sluníčko nakonec začalo hřát, takže i neděle se vydařila, dokonce i Kleinista jel s námi. Zakončení tradičně na Panelu, vzhledem k příznivé odpolední teplotě venku na zahrádce (k úlevě majitelů i obsluhy).

Jak jsem avizoval v reportu z předloňského roku, tato vylepšená varianta nemá chybu. A i ten nováček se velmi povedl a ihned od počátku mezi nás zapadl. I když začínají znít hlasy, volající po návratu do Jeseníků ...