INDIGO cycling team RK

cyklistické přejezdy hor:

Krkonoše 2011

11. ročník - 2011-09-15

trasa:
1.den:	Benecko - Špindl - Strážné - Pec pod Sněžkou - Horní Albeřice - Žacléř

2.den:	Žacléř - Chelmsko Slaskie - Vernéřovice - Amerika - Karlow - Polanica Zdroj

3.den:	Polanica Zdroj - Fort Wilhelma - Orlické Záhoří - Hanička - Rokytnice - Slatina _Rychnov

Absolvovali:	Stuchlík Petr Maryška Josef Dvořák Jiří Janeček Martin Plný Petr Bohuněk Václav Vaňek Roman Hauf Jan


Přejezd „Krkonoše 2011“ – již 11.ročník (pro mnohé) vrcholu sezóny – začal poněkud hekticky. Kvůli nezvykle vysokému počtu omluvenek na poslední chvíli (každoročně se opakuje, že řada předem přihlášených nakonec „vyměkne“) jsme ještě ve středu odpoledne přeorganizovávali dopravu z původně objednaného minibusu na dva osobáky, rovněž v Polanici Zdrój byl o víkendu nějaký svátek, a tudíž plné penziony. Ale všechno se nakonec zvládlo, nocleh v Polsku díky plynné polštině Honzy Morochoviče sehnán, takže jsme ve vytrvalém dešti razili směr Benecko. Místo tradičního hotelu Krakonoš tentokrát na chatu Karolínku – jednu z nejvýše položených chat na Benecku – z které je prý nádherně vidět Ještěd. Celý čtvrtek až do noci pršelo, ovšem v pátek už mělo být slušně, a na víkend slibovali meteorologové „vymazlené“ letní počasí, takže nám to nevadilo. Nevadilo ani, že brzy došlo točené (konec sezóny), lahváče ještě nějaké byly. Ráno mlha, teplota cca 8 stupňů, na Sněžce (plánovaný zlatý hřeb letošního přejezdu) prý jen 3. V deset před Karolínkou skupinové foto. V deset a pět minut vydatný déšť, který nás zahnal zpět do chaty. Řečeno slovy paní domácí: pokud je tu takový „Džihád“, trvá to i několik dní. Nakonec jsme se zdrželi jen do půl jedné. Jen co jsme sjeli pár výškovejch, trochu se Džihád protrhal, takže bylo vidět i na pár set metrů. Chladné počasí panovalo po celý pátek, takže jsme se rychle smířili s tím, že letos Sněžku nepokoříme a vezmeme to zkratkou. Přesto jsme zastávku ve Špindlu nevynechali, další ve Strážném však už ano. Vzhledem k časové ztrátě jsme to z Pece vzali rovnou do Maršova, ale sjezd z Horních Albeřic do Žacléře jsme si ujít nenechali. Kamenitá cesta ovšem od minula prošla rekonstrukcí, takže jsme si neužili. Penzion Diana byl minimálně rovnocennou náhradou letos obsazeného penzionu Sport, takže jsme se těšili na sobotní trasu a po pátečním chladnu na slunečné počasí. V sobotu ráno po sluníčku ani památky (nakonec se vyjasnilo až večer, i když meteorologové vytrvale předpovídali na sobotu skoro jasno až polojasno), ovšem bylo docela teplo. Počátek trasy ze Žacléře přes Polsko jsme opět vylepšili dalšími polními cestami, takže asfaltu opět o něco ubylo. Před Zdoňovem jsem se opět na cca 15 km napojili na trasu bikových Sudet, které se jeli tento den. Vůbec jsme závodníkům nezáviděli, bláta bylo po předchozích deštích na polních cestách požehnaně. Radši jsme se vrátili na cyklotrasu podél Broumovských stěn a na Americe dali oběd s výhledem na sličné servírky. Požitek z obého nám brzy pokazil výjezd na Machovský kříž, odkud jsme premiérově rovnou přejeli do Polska (přes Pasterku do Karlowa). Drželi jsme tím „vejšku“ a nemuseli dolů do Machova a opět stoupat nahoru do Karlowa. Náležitě občerstveni jsme projeli přes téměř celé Góry Stolowe, s „kulturní vložkou“ na turistické trase, kdy se nám modrá značka zcela ztratila a my se museli vracet a jet jinudy. Lesní cesta nás „vyplivla“ na hlavní silnici od Klodska, po které jsme jet nechtěli, takže ještě další zpestření pěknou kořenovkou a následným prudkým sjezdem k našemu hotelu. Před hotelem srocení svatebčanů, nicméně jsem se neohroženě vydal jejich špalírem do hotelu. Byl jsem jemně vykázán, že očekávají novomanžele, ať počkáme někde stranou (je fakt, že jsme svým vzhledem a stavem moc nezapadali). Využili jsme čas a vyrazili hledat nějakou hospodu. Hospoda byla hned vedle, a i když od silnice vypadala jako stodola, uvnitř byla útulná a i „dvoreček“ byl fajn (a i to sluníčko nakonec vykouklo). Dali jsme večeři a pár „bárdzo mocnejch“ a vrátili se zpět na hotel. Svatební veselice už byla v plném proudu, takže jsme moc nezacláněli, v rámci možností se zkulturnili a vrátili se zpět do vedlejší hospody, kde jsme setrvali, dokud nás nevyhodili. Na pokec dorazil i Martin „Kleinista“, který se kvůli svému úrazu nemohl účastnit aktivně. V neděli připomínaly svatbu pouze vyrovnané květiny, všude vzorně uklizeno, snídaně nachystaná. Bohatě jsme posnídali (i když bramborový salát nedal nikdo) a vyrazili směr Polanica Zdrój. Martin nám vzal autem do Rychnova už nepotřebné věci, takže jsme jeli s podstatně lehčími baťůžky. Polanicí jsme plánovali pouze projet, ale Peťka tak dlouho kroužil pěší zónou, až objevil otevřenou kavárnu. Sluníčko vesele přitápělo, výhled jsme měli dobrý, a tak jsme se zdrželi. Od té doby už to tak veselé nebylo. Stoupání od Polanice, zprvu prudká asfaltka, se změnilo na lesní cestu z vyrovnaných drobných ostrých kamenů, neustále stoupající po úbočí vzhůru, po které se nám jelo jen velice ztěžka. Všichni jsme záviděli Peťkovi a Vaškovi jejich celopéra a nejvíce Martinovi, který jel na celoodpružené 29“. Hřeben jsme nakonec zdolali a po rozbitých lesních cestách dorazili do Orlického Záhoří na oběd. Ale vrchní byl nějakej divnej, takže jsme se neplánovaně zdrželi a museli opět přehodnotit trasu. Nakonec jsme to vzali rovnou nahoru na Pěticestí, odtud přes Komáří vrch na Panské pole a do Rokytnice. Z Rokytnice rovnou (přes Pěčín a Slatinu) do Rychnova, kde proběhlo na Panelu tradiční závěrečné … A i když jsme hlavní cíl – zdolání Sněžky – nesplnili, letošní ročník patřil k těm nejvydařenějším. Poznali jsme nové penziony a hospody, zejména v Polsku jsme sjezdili dosud nepoznané terény. Složení skupiny bylo vcelku vyrovnané, takže se jezdilo pohromadě, na nikoho se moc nečekalo. A hlavně se užilo spousta srandy !

Fotky

Počet přístupů : 619