| Tak nám skončil úterní Hradecký pohár a tak můžeme plynule přejít na Středeční pohár. Rozdíl mezi nimi je opravdu veliký. Zatím co Hradec je spíš o rychlosti, Středečňák je rozhodně víc o technice ježdění. Bohužel nám opět do života zasahuje korona virus a tak presentace a pohyb mimo závodní trať by měl probíhat v roušce. Musím říct, že většina lidí to dodržovala. Po prvním projetí trati se mě zmocnil pocit, že bych měl vrátit startovní číslo a vzdát to. Všechny skoky jsem objížděl a sjezd do kamenolomu mě přišel jako pro mě nereálný. Ale když jsem to jel zkusit podruhé, tak jsem se chytil skupinky kadetů a ty to všechno v pohodě dávali. Tak jsem si řekl „děj se vůle boží“ a ono to dopadlo dobře. Závod byl vypsán pro mou kategorii na čtyři okruhy (stejně jako měli muži, masters atd.) Na start jsem se postavil někam doprostřed, abych nepřekážel místním borcům. Tam jsem se taky celý závod pohyboval. Po rovných cestách a do mírnějších kopců jsem závodníkům, co jeli kolem mě ujížděl, ale v technice mě zase dojeli. Ještě jeden jsem měl problém. Do prudkých kořenovatých stojek jsem se svými „hradeckými“ převody (nejlehčí 36x42) neměl šanci vyjet. Jestli bude nějaké příště, tak si tam musím dát něco mnohem lehčího. Nakonec jsem si se všemi nástrahami traťi poradil a dojel z patnácti lidí v kategorii sedmý. Pro mě to je jednoznačně úspěch. |