| Zas úterý a frčíme směr Hradec, ty dva týdny mezi závody vždycky hrozně uběhnou. Máme kliku, byť předpověď hlásala něco jiného, neprší a po celý závod to i tak zůstane, ale po deštích z rána jsou na trati louže a bahno. Bez nich to asi nejde, to už tu je zřejmě tradice. Tradiční je i průběh celého závodu. Matýsek nechce startovat, ale nakonec se nechá motivovat cílovou sušenkou a statečně vyráží spolu s dalšími odrážedly na trať. Jede na kole bez šlapek, protože svoje malé šlapací si zlikvidoval na dovolené a na velkém závodním se bojí. Nevadí, není sám na odrážedle. Na trati bojuje statečně, pár dětí předjede a dojíždí standartním výkonem někde v půlce závodníků. Mezitím na trati trénuje Zíťovka, minulý týden jsme byli na dovolené, každý den najížděla tréninkové kilometry, těší se, že je zúročí. A vypadá to fakt nadějně. Do druhého kola najíždí na čtvrtém místě. Masakr, doufám, že s sebou někde na tom blátě nešvihne, ale zároveň si hrozně přeju, aby dál takhle dupala a čtvrté místo udržela. Ten čas, ve skutečnosti asi tak dvě minutky, co po nájezdu do druhého kola zmizí v lese a zase se před cílovou rovinkou vynoří, je pokaždé nekonečný. Přijíždí holčička, která byla za ní, ale už je tu i Zíťa a frčí do cíle. Fandím jí, takže ještě sbírá poslední síly a přidává a tak opět o nějakou tu vteřinku zlepšuje svůj traťový rekord. Pořadím ji to dává na 5. místo, takže radost a pochvala je veliká. Roman si pochvaluje, že toho bláta na trati není tolik, a těší se, že závod proběhne v pohodě. Nakonec to úplně tak není. Během závodu se kousek před ním vybourají dva závodníci, a Roman zastavuje a pomáhá jim se sebrat. Naštěstí ten pád není nijak vážný. Do cíle dojíždí zabahněný ale spokojený se 4. místem. |