| Prší, prší, jen se leje a je tu další závod Hradeckého poháru. Roman v pondělí důkladně zkoumá předpověď počasí a jako zkušená rosnička hlásí, že to bude v pohodě. Ve čtyři má přestat pršet. HSK se na facebooku chlubí, že zařídili, aby trať neprášila. No, tak uvidíme...
Počasí ale ovlivňuje asi i pozitivní myšlení, takže v úterý od rána stávkují děti a nechtějí si chystat věci na závody. Odjezd je opět o nervy, ale na parkoviště dorážíme v celkem slušný čas. Jsme tu skoro sami. Nedivím se, ve čtyři opravdu přestalo pršet, kolem půl páté zase začíná. Nad Biřičkou se válí mlha, jak kdyby byl podzim. Pořadatelé nás ale vítají radostně a závodníků se nakonec sejde dosti. Nám ale ještě zbývá čas na to, aby si Zíťa projela trať, a dokonce, abychom vypilovali nájezd do druhého kola, kde si v zatáčce hodně nadjíždí a ztrácí tím čas. Mates před startem tradičně remcá a hlásí, že startovat nechce, ale dneska to je spíše jen takové ze zvyku, protože si ochotně jde zabrat startovní pozici v první lajně. Zkušeným okem znalce okukuje malé závodnice kolem sebe a dlouze rozmýšlí, zda na závod odhlehčit gramy a odložit bundu, nebo zůstat v pohodlí a teple. Rozhoduje se pro teplo, což znamená, že je línej se svlékat. A už je tu start a Matěj vyráží vpřed a šlape. Zvládá sice rozdat úsměvy na fotky, ale fakt šlape a jede na třetí pozici. Tu si drží i v zatáčce kolem stromu a statečně šlape do cíle. Že by z toho byla pomyslná bedna? Nakonec není, před cílem mu fandí Zíťa, a motá se mu pod kola, a tím ho zpomalí, takže ho zezadu dojíždí další dva malí dravci na odrážedlech. Do cíle vjíždí všichni tři najednou, takže je z toho 3. až 5. místo, a to je obrovský úspěch. A hned se jde na start připravit Zíťa, dneska jedou dohromady s klukama. Přestává pršet a začíná lejt. Zíťa začíná být promoklá, je jí zima a je nervózní. Kombinace nic moc. Na trati jsou osmekané kořeny, prý i někde velké kaluže. Doufám, že se hlavně nikde nevysype. Ať dojede třeba poslední, ale celá. Start a Zíťovka vyráží na čelních pozicích. Stojím před rovinkou a nájezdem do druhého kola. Proletí kolem mě první závodníci a na pátém místě vidím jet Zíťu. Projíždí kolem mě a bulí, že jí kolo neřadí. Ach jo. V té rychlosti si nestíhám všimnout, co jí tam zůstalo viset za převod, asi nějaký těžší, protože to docela dře. V nájezdu do druhého kola je prudký kopeček a Zíťu zezadu dotahují další dvě závodnice. Tak to jsem zvědavá, jak tohle dopadne, je to drama. Zíťa mi pak zpětně vypráví, že ve druhém kole se jí to ještě smeklo a natloukla se o sedlo, ale prý nebyl čas to řešit, protože musela šlapat dál. Je to bojovnice. A už je tu opět čelo závodu, první kluci, první holky. Kde je Zíťa? Už jede... a je pátá a za ní dloooouho nikdo, ty dvě holčičky někde urvala. Je fakt hustá. Čas má sice nakonec o dost horší než minule, ale za daných podmínek je to i tak super výkon. Leje jak z konve a jsme úplně durch mokrý, takže necháváme Romana svému blátivému osudu a jedeme s dětma nakupovat. Dneska trať fakt prášit nebude. Po Závodě vyzvedáváme Romana na parkovišti. Netuším, jestli závodil na kole nebo se účastnil bahenních zápasů. Vypadá spíš na to druhé. Fuj, v tomhle stavu ho do auta nechci, ale mám smůlu. Je se závodem spokojený. Na bahně se bojí, to už víme, ale prý tam dnes těch opatrných bylo více. Dvakrát málem spadl, ale i tak urval třetí místo. Nakládáme kola a pomalu přestává pršet. Matěj skoro třetí, Zíťa pátá, Roman třetí, navzdory počasí to byl dneska opravdu úspěšný závod.
|