| Čas letí a s ním i Hradecký pohár, který už se minulým závodem přehoupl do své druhé poloviny.
Z domu vyrážíme v pohodě, zřejmě kromě časů závodních zlepšujeme i předstartovní přípravu. V Třebechovicích nás navíc překvapí opravená a otevřená silnice přes Krňovice, takže na parkoviště závodů dojíždíme jako jedni z prvních. Na prezentaci jsme také mezi prvními a do startu Matýska zbývá ještě fůra času. Zíťa si vyráží projet trať, i když už ji zná opravdu dobře, a pak ji ještě i jednou stíhá objet s Matějem. Ten si pro tentokrát zvolil na závod růžové kolo. Je mu sice už malé a doma má nabušeného závoďáka, ale malé kolo je pro něj jistota. Před startem mi hlásí, že se mu moc závodit nechce, ale nakonec odstartuje a jede jízdu na jistotu – bez pádů – čili kochačku. Závodní styl celý po mě, přece se nebude honit a radši všem dostatečně ukáže loga sponzorů a zářivý úsměv :-) Do cíle ale i tak nedojíždí poslední, za ním je ještě početná skupinka dětí. To Zíťa má klasicky hromadu ambicí a nemůže se před startem rozhodnout, zda se cítí na druhé nebo třetí místo. O prvním neuvažuje, holčička, co dojíždí první je fááákt hustá a prakticky si jezdí svůj závod sama pro sebe. Hlavně, aby zas ty ambice neskončily pádem jako minule. Přidávám ji k motivaci další důvod jet rychle, musí dupat, aby ujela komárům. Smrdíme repelentem jak tchoři, pořadatelé už jsou dokonce také repelenty vyzbrojeni, ale komárům je to jedno a dávají nám, co proto. Je odstartováno, a v prvním kopečku Zíťa za sebou nechává i některé z raket, holčiček z první pětky, co startují z první lajny. Do druhého kola přijíždí na pátém místě a na dohled od skupinky s holčičkou na druhém, třetím a čtvrtém místě. Vypadá to nadějně, ale chyba. V zatáčce si najíždí moc zeširoka, skupinka jí ujíždí a ztrácí drahocenné vteřinky, takže si ji zezadu dotahuje holčička na šestém místě. Spolu pak objíždí druhé kolo a rozdávají si to v závěrečném spurtu. Zíťa prohrává a je z toho již tradiční šesté místo. Ale opět je to s pochvalou, protože opět stáhla čas o dalších celých 10 vteřin. Do příště ještě odladíme tu nájezdovou zatáčku, a to by bylo, aby to konečně jednou nedalo na lepší umístění. Hned po závodě se balíme a vyrážíme na protější prosluněný břeh Biřičky na dětské hřiště, mimo dosah komárů. Romana jim necháváme napospas, ať si závodí, jak umí, a ani fandit k trati nejdeme, už jsme požraní dost. Hlavní závod probíhá asi standartně, Roman dojíždí do cíle spokojen sám se sebou. Podle výsledků také o pár vteřin vylepšil svůj traťový čas a i jemu to dává na 6. místo.
|