| Uplynul týden a je tu další závod HK poháru. Díky karanténě několik úvodních závodů nemohlo proběhnout, a proto Hradečáci zahustili program, aby se do podzimu stihlo vše dohnat. Takže klasický stres s balením a vyrážíme. O Krňovicích víme, musíme to stihnout přes Hradec. Ovšem Hradec před pátou odpoledne je zasekaný, takže na parkoviště dojíždíme ještě později a Máťa start nestíhá. Naštěstí, jeho závod není bodovaný, proto ho na obrátce Roman strká na trať, aby stihl objet alespoň půlku trati a ukázat naše barvy. Výsledek z toho není žádný tak jako tak, ale reklama proběhla, dres ukázal, a i to se cení. Zíťa je trošku nervózní, už nemluví o bedně, ale opakuje nám, že ví, jak se připravit na start. Však to také pilně celý týden trénovala. Ještě budeme muset dohnat dravost v depu a zajištění si lepší startovní pozice. Vyráží sice krásně, start se jí povedl, ale jede zezadu. Maká jak čert a do cíle dojíždí spokojená. My jsme také, protože oproti minulému týdnu si vylepšila svůj čas o neuvěřitelných 42 sekund (na trati 1,8km), a vytváří si tak na této trati svůj osobní rekord. Opět ji to ale stačí na dojezd v polovině startovního pole, na devátém místě. I tak je to krásné a jen tak dál. Postupně odjíždí další kategorie a je tu start té hlavní a s ní Romana. Závodníci mizí v lese a začíná pršet. To je špatný, Roman se bojí, pojede pomalu. Dojíždí s menším nadšením než minulý týden, ale i on si svůj čas vylepšil a to víc než minutu (asi zabrala moje kritika z minulého týdne, v zájmu týmu budu prudit dál a častěji). Paradoxně i jemu ale lepší čas stačí na horší umístění, je z toho 6. místo v kategorii. Příští úterý je volno, místo toho nás čeká závodnicky nabitá neděle: dopoledne s prvním závodem Dobrušského poháru na Záhornici a odpoledne s dětským Bike cupem v Dobrušce. |