| Finálový závod Dobrušského poháru se jel tradičně v Kounově na obtížném 20 kilometrovém okruhu. Při tomto posledním závodu se mělo v nejedné rozhodnout o celkovém vítězi. U nás v kategorii muži to vypadalo tak, že kdo z nás dvou (Marek Joska nebo já) bude mít lepší výsledek, ten vyhraje celkově.
Už na startu jsem ale zjistil, že to letošní rok budu mít značně usnadněné, protože Mára nepřijel na start. Mně tedy stačilo pouze dojet a být nejhůře šestý. ˂br˃ ˂br˃
Čekal jsem, že jako každý rok se někdo pokusí odjet hned od startu, ale nikdo nejel, takže jsme první půlku okruhu jeli v celkem poklidném tempu. I při stoupání na Plasnici se jelo v klidu a až před vrchem nastoupil Martin Klícha. Nechal jsem za ním jet jednoho ze závodníků a pak jsem za ně zajel a jako kamarádovi jsem zbytek balíku zablokoval, aby za ním nejel celý peloton a on mohl odjet. Bohužel jeho kolega v úniku brzo tempo nevydržel a za vrcholem se odpojil. Martinovi došlo, že ujet sám v prvním kole je zbytečné plýtvání silami a nakonec taky svěsil nohy. Ve sjezdu tradičně nastoupil Albert Dus a my ho tradičně po pár kilometrech v poklidném tempu balíku dojeli. Další kolo a půl se nic nestalo a peloton držel stálé, ale klidné tempo, což způsobilo, že balík byl stále velmi početný. Proto jsme se s Martinem dohodli, že při stoupání na Plasnici rozjedeme tempo a balík zmenšíme. Naše představa byla tak 6 lidí ve skupince, popřípadě nějaký únik. V půli stoupání na Plasnici ale nastoupil dost rázně Honza Kunc a my s Martinem jsme se za něj pověsili. Nahoře jsme s údivem zjistili, že nikdo další tempo nevydržel a my že máme náskok dobrých 50 metrů. Na kopci už jsme zůstali s Martinem sami. Bylo mi jasné, že s Martinem, bývalým týmovým parťákem, výborným kamarádem a hlavně excelentním vrchařem, máme šanci únik dotáhnout až do cíle. Výhodou pro nás bylo, že jsme každý z jiné kategorie, a tudíž jsme nemuseli taktizovat a ztrácet tak zbytečně drahocenný čas. Do cíle zbývalo 30 km a my najížděli do dlouhého mírného sjezdu, kde jsme měli ve dvou největší nevýhodu proti balíku, takže nám samotný sjezd sebral více sil než stoupání. Při průjezdu do posledního kola jsem si změřili přibližný náskok, který v tu chvíli byl zhruba 40 vteřin. To nám dodalo sil k pokračování. V momentě, kdy jsme naposled vystoupali na Plasnici a balík viděli teprve na začátku stoupání, nám bylo jasné, že pokud se nestane nic výjimečného, dojedeme takto až do cíle. Jenže právě na horizontu při řazení Martinovi spadnul řetěz. Nahodit zpět za jízdy nešel, a tak Martin musel zastavit a vrátit ho zpět rukou. Bohužel se ale řetěz zasekl u kliky, takže nahazování Martinovi chvíli trvalo. Odhadem po půl minutě se mu to ale podařilo a my mohli společně pokračovat do posledních deseti kilometrů. Ve sjezdu a přes Kounov jsme jeli ještě absolutní doraz, abychom měli jistotu, ale samotný cílový kopec už jsme vyjeli v klidu vedle sebe a v cíli si společně užili pocit vítězství, který byl o to lepší, že se podařil s jedním z mých největších kamarádů vůbec. ˂br˃ ˂br˃
Přidal jsem tedy letošní třetí vítězství, a to mi zajistilo i celkové vítězství v kategorii muži. Sice to bylo trochu zakaleno tím, že se nekonal přímý souboj mezi mnou a Márou o celkové vítězství jako vloni, ale na to už se těším další sezónu.
˂br˃ ˂br˃
I v kategorii veteráni I a veteráni II se rozhodovalo o konečném umístění na předních pozicích. Láďa Bolehovský byl v závodě druhý a totéž umístění mu patří i celkově, Roman Palguta obsadil celkově čtvrté místo a Honza Hauf st. se druhým místem v závodě dostal na celkově páté místo v kategorii, jeden bod za Romanem.
|