09.09.2017 - Grand Prix Královéhradeckého kraje | ||||||||||||
| Počet přístupů : 667 - Zadal : - Dne : 11.09.2017 | ||||||||||||
| Druhý zářijový víkend se konal v Opočně silniční maraton po Orlických horách. Závod pro amatérské jezdce již tradičně kopíroval trať 2. etapy East Bohemia Tour (profesionální závod kategorie UCI 2.2.). Letos však pořadatelé udělali malou změnu, z tratě vyškrtli 2. vrchařskou prémii na Mezivrší a závodníci se vydali přes lehčí stoupání na Panské Pole. Trochu se tím závod prodloužil, ale nastoupané metry zůstaly téměř stejné. Parametry tratě tak byly 118 km, 1700 metrů převýšení. I přes svou náročnost se jedná o velmi prestižní závod, pro spoustu závodníků je to jeden z posledních silničních závodů sezóny. Na start se postavil z našeho týmu ještě Honza Hauf, Pepa Heřman a Vláďa Bolehovský. I já se pokusil vyladit formu k tomuto závodu. Změna tratě mi sice moc nevyhovovala, ale většinou se o dobrém výsledku rozhoduje již při stoupání na Šerlich. Proto jsem si s taktikou nelámal hlavu. Na Šerlichu musím být s čelem a pak uvidím, jak se situace vyvrbí. Před startem jsme debatovali, co s námi udělá silný boční vítr, který měl foukat až ke sjezdu do Rokole. Opět jsme nic nepodcenili a startovali z předních řad pelotonu. To nám zajistilo poměrně klidný průjezd Dobruškou. Schoval jsem se do balíku a snažil se jet okolo týmových kolegů. Musím říct, že bylo příjemné vidět více našich dresů. I přes to, že jsem se ne vždy držel okolo nich, cítíl jsem se víc v bezpečí. Určitě mi to dodalo i trochu optimismu, že v závodě nejsem sám. Protože vítr byl opravdu silný, nikomu se nechtělo plýtvat silami, a tak jsme v poklidném tempu dorazili až pod patu stoupání na první vrchařskou prémii. Zde jsem si vzal první gel a najel si více dopředu, abych nemusel zbytečně stíhat čelo. Hned v prvních prudších částech stoupání se pole natáhlo a začalo se dělit. Já měl nohy dobré, snad poprvé jsem při tomto závodě přijel pod Šerlich bez vystřeleného šípu (s mojí současnou výkonností můžu vystřelit v závodě pouze 3 šípy). Cítil jsem, že jedeme na hranici mého nejlepšího času na Šerlich. Na watty jsem nekoukal a jen následoval skupinu. V půlce stoupání se mi dost přitížilo, začala se mi trochu motat hlava. Rauš zadarmo, bez alkoholu nebo drog. Když jsme míjeli ceduli posledního kilometru do prémie, jel jsem hranu. Tempu jsem stačil, ale kdyby se někdo zvedl a tempo se zvýšilo, odpadl bych. To se naštěstí stalo až těsně před vrcholem při spurtu o prémii a já přejel Šerlich s čelem. Doma jsem zjistil, že jsem si svoje maximum na oblíbený kopec překonal o 9 vteřin. Můj současný osobák na Šerlich má nyní hodnotu 11 min a 45 vteřin. Čelo vyjelo Šerlich průměrem 18,4 km/h. Po sjezdu následoval rovinatý přejezd do Bartošovic. Na čele se vytvořila velká skupina 20 lidí, ve které jsem z našeho týmu byl bohužel pouze já. Občas jsem vystřídal na špici a najedl se. Hned na začátku stoupání na Panské Pole pár lidí odjelo, ale skupina uprchlíky stálým tempem dojela. V posledním kilometru stoupání jsem si vyjel na úplné čelo, chvíli jsem jel tempo a pak zjistil, že mám 50 m náskok a skupina jede pomaleji. Chvíli jsem pokračoval, ale pak jsem usoudil, že bude lepší šetřit šípy. Pomalu jsme se začali vracet do Opočna, po bufetu v Rokytnici závodníci z IDEI na bočním větru rozjeli vysoké tempo, najednou všichni jeli za své naskládaní u krajnice. Chytl jsem 2 metrovou díru, jel šrot, abych si ji dojel zpět. Zde jsem nečekaně vystřelil 2. šíp. Pokračovali jsme dál, v krátkých stoupáních se nikomu nechtělo jet, v posledním prudším kopci z Lukavice na Debřece jsem začal cítit popotahování ve stehně. Ihned jsem bral gel, dal lehký převod, stoupl si a zbytek kopce jsem vyjel s co nejmenším úsilím. Bylo jasné, že souboj o bednu vyvrcholí na rovinách před Opočnem, či v mírném stoupání do Záhornice. Po projetí Solnicí všichni začali šetřit, nikdo neměl zájem jet. Jediný Daniel Rybín, junior zvyklý závodit trochu jiným stylem, párkrát zkusil nastoupit. Poslední z jeho nástupů byl nebezpečný, držel si malý náskok, a tak se pár lidí i já rozhodlo únik sjet. Zde jsem vystřelil svůj 3. šíp. Zbýval poslední krátký táhlý kopec, do kterého s minimálním náskokem najížděl závodník Koloshopu. Ve skupině jsme neměli obavu, že bychom ztrátu nedojeli. Rozhodl jsem se šetřit na závěrečný spurt, a tak jsem zůstal na bezpečném místě ve skupině. Nikdo nic nezkusil, a tak následoval sjezd do Trnova a následné poslední kilometry po rovině se skupina snažila dojet uprchlíka, který si stále držel malý náskok. Držel jsem se na konci skupiny, při označení posledního kilometru jsem se začal přesouvat dopředu a očekával nástupy. Ty přišly ve stoupání na cílové náměstí. Zvedli se závodníci IDEI, já zareagoval s malým zpožděním, a tak se mi nepodařilo dostat se do háku. Již bez šípů jsem ve zbytku kopce nechal to, co mi zbylo, a pár lidí ještě předjel. Do cíle jsem dojel na 7. místě celkově a 3. v kategorii. Odjetý Filip Šlajchrt dotáhl únik do konce s náskokem 2 vteřin. Já ztratil na vítěze 6 vteřin. Po chvilce dojel Honza Hauf, který parádně zaspurtoval ze skupiny a dojel si pro 24. místo celkově a 8. místo v kategorii. Porazil tak své největší konkurenty z Dobrušského poháru. Pepa Heřman skončil celkově 52., v kategorii 21. Nestárnoucí Vláďa Boleha se umístil celkově na 97. místě, v kategorii mu patřilo krásné 3. místo. | ||||||||||||
| Výsledky celkové | ||||||||||||
| https://www.dropbox.com/s/tvzp94bh1bii8dz/Grand%20Prix%20Kralovehradeckeho%20kraje%202017.pdf?dl=0 | ||||||||||||
| Fotky | ||||||||||||
| http://numinek.rajce.idnes.cz/Grand_Prix_Kralovehradeckeho_kraje_2017/ | ||||||||||||
Výsledky team
| ||||||||||||
| Fotky |
 |
 |
 |