12.08.2017 - Krušnoton 2017

Počet přístupů : 238 - Zadal : Klícha Martin - Dne : 16.08.2017 v 13:49
 
V prvních týdnech měsíce srpna jsem ladil formu na oblíbený maraton v Krušných horách. Letos jsem si dal poslední šanci na nejkratší trasu 110 km. Cíl byl tedy jasný, pokusit se bojovat o stupně vítězů.

Nejkratší trasa startuje společně se střední trasou. Protože dost foukalo, bylo nutné startovat z předních pozic. Využil jsem kluků ze Sparty a s nimi se dostal do přední řady startovního pole. Stál jsem hned vedle favoritů obou tratí - Jirky Ježka, Václava Nežerky, Dominika Buksy či Vojtěcha Jonáše. Hned po startu jsme volně projeli Teplicemi. Letos jsem tedy ušetřil pár intervalů při stíhání čela hned po startu. Ostrý start byl odmáván až za Teplicemi a protože foukal ostrý boční vítr, ihned se peloton natáhl do dlouhého hada. Vražedného tempa se ujali závodníci Sparty Praha a již po pár kilometrech se balík nadělil do skupin. Mně se díky startovní pozici podařilo zůstat s čelem. Po dělení tras v Krupce se utvořila vedoucí skupina cca 30 lidí. Zbývalo pár kilometrů pod jediný dlouhý kopec, stoupání na Sedmihůrku z Dubí měří 4,7km s průměrným sklonem 7%. Zde se každoročně rozhoduje. Nadělené skupiny většinou dojíždějí do cíle v pořadí, v jakém jsou na jediné vrchařské prémii závodu. Před nájezdem jsem si najel na čelo, abych případně mohl reagovat na nástupy. Nechtěl jsem ale plýtvat, takže jsem pouze udržoval tempo, které diktovali závodníci na úplném čele. Skupina se ihned začala dělit, na čele zůstalo asi 10 závodníků. Docela v klidu jsme absolvovali prudké části kopce, 2 km před vrcholem jsem začal přemýšlet, že to bude dobré a přejedu prémii s čelem. Jako by mi někdo četl myšlenky a začalo se nastupovat. Nástup jsem kontroval, ale nohám se to nelíbilo. Chvíli jsem se držel na chvostu malé skupiny. Tempo se ještě zvýšilo a když jsme minuli ceduli označující poslední kilometr na vrchol, skupina se mi začala vzdalovat. Zůstal jsem v klidu a pokračoval dál v tempu, nedošlo mi, jen jsem už nebyl schopný jet vyšší tempo. Po chvíli mě dojel Jirka Ježek s Jakubem Svobodou, to jsou zkušení závoďáci. Přesně věděli, v čem je jejich přednost. Poslední kilometr už není tak prudký a tak pošetřili trochu sil na závěr (oba se později vrátili do čelní skupiny), navíc po prémii následuje pár kilometrů po rovině. Bohužel jsem s nimi nevydržel a prémií projel na 8. místě. Zůstal jsem mezi skupinami sám a věděl jsem, že stupně vítězů jsou ztraceny. Chvíli jsem se ještě snažil přibližit ke dvojci závodníků, ale ti se mi pomalu vzdalovali. Opakoval se scénář z minulých ročníků a já byl nucen počkat na skupinu za mnou. Na Komáří Vížce mě dojela větší skupina. To mi dodávalo trochu optimismu, že bychom mohli dvojici před námi dojet a ihned jsem křikl: “Jedeme!“ Optimismus mi sebrala spolupráce ve skupině, na čele se střídalo jen pár lidí. V Cínovci bylo jasné, že už nikoho nedojedeme. Přestal jsem střídat a šetřil síly na mojí poslední šanci ve stoupání z Flájí. Tam jsem rozjel tempo a nakonec ještě s jedním závodníkem ze skupiny odjel. Spolupracovali jsme a vypracovali si nadějný náskok, ale skupina si nás pohlídala a asi po 5km nás skupina opět dojela. Začal jsem se obávat, že se závod bude rozhodovat ve sjezdu z Klínů. To se taky stalo, jen jak silnice začala klesat, rozjeli to místní znalci. Já se snažil držet zuby nehty. Silnice byla mokrá, rozhodl jsem se neriskovat a hned v první serpentýně se vytvořila díra a čelo se mi začalo vzdalovat. Snažil jsem se dostat zpátky, ale na technické sjezdy jsem prostě krátký. Do Litvínova jsem dojel společně ještě s 2 závodníky. Skupinu závodníků jsem měl na dohled. Rozjel jsem tempo a chtěl se vrátit. Čekalo nás 30km po rovině do Teplic. Bohužel kolegové již neměli moc sil, a tak mi nezbylo nic jiného, než jet dlouhé špice, abychom moc nezpomalili a nedojela nás další skupina. Nakonec jsem nás dovezl do Teplic a pak vyhrál předem domluvený spurt o 18. místo celkově a 10. místo v kategorii.

S výsledkem nejsem spokojený. Sice jsem zopakoval svůj nejlepší výsledek z předminulého roku, ale měl jsem rozhodně navíc. Nemyslím si, že bych udělal nějakou taktickou chybu. Soupeři byli prostě lepší. Na vrchařské prémii jsem nechal maximum a zlepšil svůj dosavadní nejlepší čas o 1 minutu. I poté jsem aktivně závodil a zkoušel odjet, nevyšlo to. Ztrátu ve sjezdu v této konkrétní situaci neberu jako chybu. Možná i pád na Krakonošovi pomohl hlavě vyhodnotit sjezd na mokré silnici, kde jedu jednou za rok, jako velmi nebezpečný. Chápu, že sjezdy k závodům patří a pokud závodníci chtějí, ať si tam závodí. Já krátkou trať, kde se rozhoduje právě i v tomto sjezdu, jel naposled. Proto se už teším za rok na 180 km a 3500m převýšení!

Hold skládám pořadatelům, kteří to jako obvykle zvládli na jedničku! Zúčastnilo se rekordních 903 závodníků z 15 zemí.
 
Výsledky celkové
http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/2291?rid=2589&eventid=3

 
Fotky
http://www.krusnoton.cz/cz/fotogalerie.html

Výsledky team
10.(18.)Klícha Martin2:59:33