08.08.2015 - Krušnoton 2015

Silniční maraton
Počet přístupů : 432 - Zadal : - Dne : 19.08.2015
 
Další ze série silničních maratonů se uskutečnil 8.8. v Teplicích. Tradiční Krušnoton nabízí závodníkům možnost výběru ze tří tratí – 250, 180 a 110 km, které je provedou pravým srdcem Krušnohoří. Po loňských zkušenostech se 180 km, kdy jsem na kole strávil přes 6 hodin, jsem letos vyměkl a pustil se do té nejkratší se zdůvodněním, že budu závodit naplno až do konce. Předpovědi na víkend navíc hlásily tropická vedra až 36°C.

Na společném startu 110 a 180 kilometrové trati jsem nestál ze Stalaku jediný. Kousek vedle mě byl Míra Mádle, který se chystal na opravdu bolavých 180 km. Před startem jsem ho upozornil na zákeřná stoupání, která ho čekají v okolí Milešovky.

I přes to, že jsme byli na startu zhruba 30 minut předem, byli jsme již poměrně vzadu. Proto jsem se ihned po startu při průjezdu městem za zaváděcím autem snažil co nejdříve dostat do první třetiny balíku, kde to již bylo poměrně bezpečné. Párkrát bylo slyšet skřípání ráfků při ostrých zatáčkách či zúžení vozovky. Bezpečně schovaný jsem se dovezl až na dělení tras asi 30 km po startu. Všichni kolem pokračovali na delší trať a já byl najednou na 10. místě balíku krátké trati. Teď teprve začal můj závod. Následovala zvlněná pasáž s krátkými stojkami, která nás zavedla pod nejdelší stoupání celého závodu. Čekalo nás 4,6 km s průměrem 6,4%. Do této doby jsem byl schovaný a šetřil každé šlápnutí. Teď bylo třeba najet na čelo a trochu přidat pod kotel. Hned od začátku stoupání jsem cítil, že dnes budou nohy dobré. Celkem v klidu jsem si držel čelo balíku. Zhruba ve třetině stoupání to závoďáky vepředu přestalo bavit a začalo se nastupovat. V tu chvíli jsem si říkal, proč sakra? K čemu vám to je? Tak nějak jsem vyhodnotil, že pojedu stálé tempo až nahoru a že je ve skupině později sjedeme. Udržoval jsem dál ostré tempo a snažil se udržovat stále stejný odstup od doprovodného auta. Po pár minutách jsem se otočil a zjistil, že jsem se odtrhl od stíhací skupiny. Nyní jsem se pohyboval mezi 10 členným čelem a stíhací skupinou za doprovodným vozidlem. Tak 300 metrů v dálce jsem viděl motorku s čelem. Bylo mi jasné, že sám je v kopci již nedojedu a skupina vlčáků mě později dojede. Nicméně jsem pokračoval v rozjetém tempu s tím, že na skupinu za mnou počkám na občerstvovačce, která nás čekala na vrcholu stoupání. Po chvíli jsem předjížděl doprovodné vozidlo, které mi dalo hlášku, že jsem za roztrhaným čelem 20 sekund. Tenhle fakt pouze potvrdil moje další počínání a já vyjel na prémii na 11. místě. Těsně před bufetem mě předjela motorka a podávala mi pití, chvíli jsem nechápal (nejsem zvyklý na takový servis), ale pak jsem ho strčil do dresu s tím, že v tom vedru se bude určitě hodit. Při průjezdu bufetem jsem trochu zpomalil a do půl minuty nás bylo okolo 30 závodníků. Jen jsem si hlasitě oddechl. Závod začíná znovu načisto. Nabádal jsem lidi ve skupině, abychom se pokusili sjet čelo. Párkrát jsem rozjel tempo na špici, ale žádná odezva, a tak mi došlo, že se bude závodit už jen o 11. místo a dál. Až teď mi došlo proč právě hned to první a jediné dlouhé stoupání bylo tak důležité a proč už tam se jela podlaha. Nevýhoda krátké tratě byla totiž v tom, že vás jednou vyvedla na hřeben, ten jste téměř celý na velkou placku přejeli, následoval rychlý sjezd do Litvínova, odkud to bylo 30 km po rovině do cíle v Teplicích. Byla by pro mě sebevražda si přivézt do konce skupinu 30 lidí. Začal jsem přemýšlet co s tím. Z loňska jsem si vybavil mírné, ale poměrně táhlé stoupání za 2. bufetem u přehradní nádrže Fláje. To byla moje jediná možnost. Před bufetem jsem najel dopředu, polil si pouze hlavu a pokračoval dál pod začátek stoupání od přehrady. Hned od začátku jsem se neohlížel, rozjel téměř maximální tempo. Teď jsem potřeboval, aby se pár lidí chytlo a odjelo za mnou. Sám bych totiž na konci závodu po rovině neměl šanci. Po chvíli dřiny na kopci jsem zjistil, že jsem sice sám, ale kousek za mnou už je pouze 8 lidí. Stalo se přesně to, co jsem potřeboval. Z velké skupiny byla sice malá, ale pořádně silná do závěru. Následoval poměrně rychlý sjezd, který bylo nutné zvládnout bezpečně ve skupině. Před sjezdem jsem klasicky najel dopředu a v průběhu se prosel až na samý konec skupiny. V Litvínově nás polilo horko, garmin ukazoval 45°C a začaly opravdové galeje po rovině. Skupina solidně spolupracovala a bylo jasné, že nás už nikdo nedojede. Já občas vykoukl na špici, kde jsem byl vždy tak půl minuty a hned se zase rychle schoval. Pomalu jsem přemýšlel co s ostatníma. Všichni vypadali na rovině líp než já. Řekl jsem si, že z toho nebudu dělat vědu, posledních 5 km nevystřídám a pak do toho zkusím v posledního kilometru dát všechno. Jenže na posledním kilometru se jel takový šrot, že se skupina roztrhala a já vysel na jejím konci. Tím jsem si ale dojel pro 18. místo celkově a 9. v kategorii se ztrátou 6 minut na vítěze.

I když silniční sezóna ještě neskončila, letošní Krušnoton jistě zařadím mezi nejvydařenější závody. S výkonem jsem velice spokojený. Závodil jsem naplno až do cíle, závod si užil i po taktické stránce. Trochu mě jen mrzí, že jsem v prvním kopci nezkusil odjet s čelem a prováhal tak možná i bednu v kategorii, na kterou mi chyběly 3 minuty.

Nesmím zapomenout na Míru Mádleho, který v Krušných horách zvládl 4 opravdu tvrdá stoupání a v neskutečném vedru pod Milešovkou si dojel na 180 km trati pro 45. místo celkově a 14. v kategorii. Tahle trať už opravdu kouše a je potřeba ji jet s rozvahou.

Pochvala opět musí zaznít i pro pořadatele, parádní zázemí na Stínadlech, zavřené silnice, skvělé bufety a díky tomu, že jsem se pohyboval na čele závodu tak i support z doprovodných motorek a vozidel. V tomto horku se voda navíc opravdu hodila. Obdivuju všechny, kteří to letos v tom vedru zvládli, a zvlášť mě těší, že mezi nejstaršími závodníky byl v 69 letech i můj taťka a po delší době jsme spolu absolvovali stejný závod. Nad takovými výkony bychom se měli chvíli zamyslet. To jsou totiž praví hrdinové a na Krušnotonu jich letos nebylo málo! Krušnoton totiž není jen o závodění, výsledcích a korunování vítězů. Je hlavně o emocích, co si každý rok odvezete domů. A proto za rok znovu! Jakou trať? To si ještě nechám projít hlavou.
 
Výsledky celkové
http://sportsoft.cz/cs/zavod/overview/1632

 
Fotky
http://www.krusnoton.cz/cyklisticky-zavod/fotogalerie/foto-video-2015/

Výsledky team
14.(45.)Klícha Martin3:13:54
9.(18.)Mádle Miroslav7:07:56