| Již dlouho jsme byli z důvodu šetření týmové kapsy přihlášení na tento víkend na jeden z nejtěžších marathonů Specialized Sudety Tour. Pořadatelé, jak je jejich zvykem, rok od roku zvyšují náročnost tratě a přibývá počet nastoupených metrů během závodu. V propozicích nám profil tratě připomínal zuby pily, na krátké (103 kilometrů dlouhé) trati se udávalo 2279 nastoupaných výškových metrů. Dělali jsme si trošičku zálusk umístit se alespoň v soutěži družstev na vyšších místech, ne-li obhájit loňské 1. místo. Z tohoto záměru však málem sešlo v sobotu pozdě večer, kdy náš kamarád David Faltus onemocněl. Já i Tomáš jsme se rozhodli, že zabojujeme alespoň v jednotlivcích. Při prezentaci a s příchodem na start nás ale ambice opouštěly, neboť startovní pole bylo letos bezkonkurenčně nejsilnější. Snažili jsme se ještě na poslední chvíli sehnat třetího do party a i kamarádi z HSK se nám snažili pomoci zapůjčením svého nejslabšího člena. Naštěstí jsme při prezentaci potkali vtipálka Honzu Svobodu z Jablonného nad Orlicí, který byl ochoten se za náš tým potit.
Na startu v předních řadách znovu stála spousta závodníků, kteří již nesčetněkrát věděli, jak chutná umístění na předních pozicích v tomto závodě, ne-li pódiová umístění. Byla to jména jako např. Jan Hruška, Tomáš Čer, Zděněk Bartoš a další. A dalším zpestřením pro nás hobíky byl start Jardy Kulhavého. Ten se však rozhodl s námi netrávit zbytečně mnoho času, neriskovat pád v balíku a po první horské prémii na Vysoké Srbské se odpoutal a celý závod absolvoval společně s mladíkem z TJ Favorit Brno Turkem – mimochodem loňským juniorským mistrem republiky v časovce. A společně si rozdělili všechny ostatní horské prémie. Po celý závod postupně získávali na hlavní peloton náskok, který se v cíli pohyboval okolo 12 minut. Myslím si, že si Jarda celkem slušně potrénoval.
Já jsem většinu trati vůbec neznal, a tak jsem se vždy před náročným stoupáním informoval u Lukáše Čápa, jak dlouhé a jak prudké stoupání bude následovat. Občas se mi stalo, že než jsem se zeptal na následující stoupání, už jsme ho absolvovali. Poslední dvě horské prémie už pro mě byly pouze o udržení se v nějaké skupině a pokud možno o tom neztratit kontakt s ostatními. To se povedlo, a tak do cílového kopce, kde se dělila krátká a dlouhá trasa, nás najíždělo 6 s mírným odstupem za Martinem Splítkem, který si svůj náskok udržel až do cíle. Zbytek naší skupiny se rozdrobil podle toho, jak komu zbyly síly, což mi nakonec vyneslo 5. místo v absolutním pořadí a 1. místo v kategorii.
V soutěži družstev se nám povedlo skoro nemožné, a to obhájit loňské vítězství i přesto, že kamarádi z HSK se netajili svým úmyslem a velkou snahou tuto soutěž opanovat. K tomu samozřejmě velkou měrou přispělo 3. místo v absolutním pořadí (i v kategorii) Honzy Svobody a 23. místo Tomáše Kulhavého.
Jak píší borci z HSK na svém webu – KDO Z VÁS TO MÁ?
|