| Tak jsme se konečně dočkali! Někteří se těšili více, někteří méně, já například vůbec, ale do celkových výsledků je zapotřebí sbírat body hned od začátku. Na závod jsem se vydal s celou rodinou, a protože jsem chtěl mít všechno co nejdříve za sebou, startovní čísla jsem si dopředu zarezervoval. Před závodem jsem důkladně několikrát rodinu upozornil, aby nepřehlédli jediné dvě křižovatky, které na celém desetikilometrovém okruhu byly. Z rodiny jsem vyrazil jako první s tím, abych mohl doprovodit některé ze svých dětí na jejich závodě. Hned od startu se mi jelo poměrně dobře, ale „jak jsem starej, tak jsem bl…“ a hned první křižovatku jsem vesele projel rovně. Chvíli jsem váhal, zda hledat správnou odbočku a pokračovat, nebo se vrátit na start. Vyhrála druhá varianta a já prosil organizátory o přidělení nového startovního čísla. Z mého předsevzetí odbýt si závod co nejdříve byla krásná předposlední startovní pozice s číslem 96. Alespoň jsem pobavil svoji rodinu.
Jako tradičně to byla jedna z nejobsazenějších časovek celého ročníku. I z našeho týmu se nás na startu sešla většina včetně několika závodníků v dětských kategoriích.
|