29.03.2013 - Jarní soustředění Slovensko 2013 |
| Počet přístupů : 442 - Zadal : Dvořák Jiří - Dne : 30.03.2013 |
Štúrovo den 7
Na páteční ráno slibovaly všechny předpovědi počasí déšť. I maďarský radar ukazoval, že se od jihozápadu ženou dešťové mraky. Všechny jsem řádně vybláznil, takže se pod hrozbou brzkého deště vyráželo o čtvrt hoďky dříve, než byl původní plán. A šlo to – dnes se na nikoho nečekalo. Vítr tentokrát severozápadní, nezvykle „teplo“ – celých 6 nad, kvůli hrozbě deště nikam daleko. Takže klasika: Štúrovo – Moča (klasicky první močení) – Gbelce – Farná – Tekovské Lužany – Želiezovce.  Zde po dvou a půl hodinách tvrdé práce na chladném větru tradiční stavuňk na občerstvení. Také porada, kudy dál. Na déšť to (překvapivě) nevypadalo. Ten severovýchodní vítr sem zatím tu dešťovou frontu z Maďarska nepouštěl. Většina z grupy si i přesto vybrala z navrhovaných variant tu kratší. Přes Zalabu a Salku do Štúrova. Dalo jim to slušných 127. Já s Haufíkem a Davidem jsme měli v plánu o cca 15 km více přes Sikenicu a Ipelský Sokolec, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem se nechal ukecat na Demandice. Táhlý kopec proti mi vzal dost sil, a tak jsem nereflektoval (díky bohu) na jejich další prodloužení trasy až na Šahy (další táhlý kopec na trase). Z Demandic sólo jízda hoďku a půl, většinou na zadní boční, celkem 148 km za necelých 5 hodin. Haufíci měli o cca 10 víc, ale to jim nestačilo (mají to letos hodně zkrácené – přijeli až v úterý a navíc ve středu jim propršelo), a tak dali ještě okruh na Gbelce. Že to nebyl nejlepší nápad, se ukázalo pozděli, když začalo docela silně pršet. Takže se od Gbelců vraceli proti větru a navíc v dešti. Ale svých cca 180 – 190 natočili!
V sobotu ráno už nepršelo, dokonce silnice oschly, takže (chtě nechtě) na krátké vyjetí před cestou domů. Teplota 4 (opět nad), vítr tentokrát severozápadní. Poprvé (naposledy) jsme vyrazili komplet včetně gastroturistů, celkem v 10 kusech. A protože opět hrozili s deštěm, jen okruh na Gbelce, tentokrát prodloužený o Kamenín a Kamenicu nad Hronom. Totiž Frynťák chtěl konečně vidět tank (celý týden ho marně hledal). Haufíci po dojezdu do Štúrova pokračovali ještě dále, my ostatní s vidinou domova končili na 45 km za hoďku a třičtvrtě pohodové jízdy. Cestou domů teplota neustále klesala (ze slovenských 10 na rychnovské 3), počínající zelenou barvu kolem silnic vystřídala špinavá hnědá, v kopcích kolem Svitav i souvislá bílá (sněhová pokrývka).
Letošní soustředění bylo extrémní svými podmínkami, které nám letošní jarní počasí nachystalo. Za těch minulých 5 ročníků (dříve v Medéru, dva poslední roky Štúrovo) jsme prakticky nikdy nezažily propršený den, po většinu týdne se vždy dalo jezdil v krátkejch. Naopak letos dva totálně propršené dny, teplota průměrně 6 –8 stupňů. Prakticky celý týden v teplém oblečení. Přesto jsme absolvovali 5 dlouhých tréninků, mě osobně to dalo celkem necelých 900 km. Je k nevíře, že se nikdo nenachladil – v chladném počasí a zejména studeném větru by to nebylo nic neobvyklého. Všem účastníkům se soustředění (věřím, že nejen kvůli Vlastině kuchyni) líbilo. Hned na místě jsme se proto rozhodli příští rok v tomtéž termínu ho zopakovat. Doufejme, že tentokrát zase v normálním počasí … 
Štúrovo den šestý 
Ve čtvrtek vždy jezdíme druhý vrchol soustředění – okruh maďarskými horami s vrcholem na Dobogókó. Ale příroda byla – stejně jako v případě prvního vrcholu, dvoukila na Štiavnici – proti. Ráno 3 nad, severozápadní vítr (stejně krutý jako předvčerejší vítr severovýchodní). Ale alespoň bylo konečně sucho. Středeční volný den celý propršel a promrholil, takže někteří z nás ho měli opravdu volný (ovšem teorie na Eurosportu v podobě Kolem Baskicka proběhla). Je to letos k nevíře: v předchozích letech téměř ani kapka, a letos už dva kompletní propršené dny!
Ráno další prekérka. Od rána nešla elektřina. O tom jsme věděli z webu (na náš záchůdek bez okna jsem zakoupil svíčku – romantika!), ale díky tomu netekla voda (s tím jsme nepočítali). Takže ráno do Billy pro barely pitné vody, neustále s kyblíčkem do venkovního bazénu pro vodu na spláchnutí. Místo čaje kofola nebo lemon, místo pasty na zuby žvýkačka, … 
I díky tomu někteří (nováčci) nestíhali a způsobilo to i první vzpouru v Zemi krále Miroslava.
To když po pětiminutovém čekání navíc (když už to vypadalo, že se z branky na silnici vyhrnuli všichni) jsem zavelel k odjezdu a sám šel příkladem, tak se ke mně připojil jen Beras s Milanem. Pokračovali jsme v poklidu s tím, že nás ostatní snadno docvaknou. Ale ztráta opozdilců byla taková, že se tak nestalo. A tak jsme si dnešní den vytnuli ve třech. Což o to – na bočák je to dobrý (vešli jsme se na silnici), ale proti to bylo místy protivné … Přesto jsme naplánovaný okruh Štúrovo – Moča – Gbelce – Svodín – Kamenín – Zalaba – Salka – Štúrovo statečně zdolávali. Nohy jsem měl po včerejším celodenním odpočinku (a sauně) slušné, takže jsem se za Zalabou od svých souputníků odpojil, abych se do sytosti vyvětral na dalším okruhu přes Ipelský Sokolec a Sikenicu zpět do Zalaby. Pro jídlo jsem si však musel zajet až do Želiezovců na benzinku (bagety už měli), protože v (převážně) beduínských vesnicích po mé trase se nedalo nic nakoupit. Pokud už v nich byl vůbec nějaký obchod, tak byl opevněný (mříže, apod.) jako policejní stanice z kultovního filmu „Pevnost Apačů z Bronxu“. A před ním zpravidla postávali alkoholu a cigaret lační Beduíni, kterým bych těžko vysvětloval, že moje kolo není z kovu, který by mohli zpeněžit, natož abych ho mohl nechat chvíli bez dozoru. Vyvětral jsem se nakonec řádně: 5 hodin (z toho druhou polovinu sólo), 151 km, průměrná teplota 6 stupňů.
ˇVzbouřenci“ to nakonec natáhli proti větru až na Komárno, aby se přes Hurbanovo a Želiezovce vrátili po necelých 140 zpět. Někteří (Haufík s Davidem) si pak ještě přidali, ostatní spěchali na jeden z vrcholů Vlastiny gastronomie – řízek, tentokrát dokonce s bramborovým salátem (pro mě druhé vánoce …). Večer místo bazénu tradiční bowling. Odpadlíci se budou muset hodně snažit, aby si mě opět udobřili … Štúrovo den čtvrtý 
Proměnili jsme se v kroužek chovatelů zvířectva. Někdo má housera, většina vlka a někteří se opakovaně pokouší o opici. Ale není to jednoduché. Vzhledem k letošnímu chladnému počasí toto teplomilné zvíře opakovaně chcípá …
Úterní ráno krásnejch 5 (pro fanoušky v Čechách: nad nulou), sluníčko se nesměle schovávalo za mraky, pršet mělo až v podvečer. Přesto jsme se na tradiční dvoukilo do Štiavnice neodhodlali. Foukal na místní poměry mírný (prý 30 km v hod) severovýchodní vítr, a byl (stejně jako jeho slavnější příbuzný, vítr severní) krutý. Letos máme obličeje stejně jako loni po švihu červené, ale nikoliv od sluníčka, ale právě od studeného větru. Gastroturistická skupiny kolem Frynťáka nám přetáhla další členy – pro dnešek jsme se museli obejít bez Berase a Palguťáka.  Přesto jsme vyrazili ve slušných osmi lidech. Trasu jsem naplánoval, abych ulevil našim zadnicím, přes mírné brdky. Ze Štúrova nejprve na Gbelce na rozjetí po větru, abychom další dvě hodiny kličkovali proti a po větru po střídavě lepších i horších silnicích (letošní „jaro“ se na jejich stavu už začíná negativně projevovat) do Levíc. To už jsme byli pouze v šesti, jelikož Radim a Honza Jičínda spěchali domů, aby stihli odpolední vlak. Vzhledem k deštivé předpovědi na středu se rozhodli svůj pobyt předčasně ukončit. Než jsme se s nimi ve vsi Jur nad Hronom před místním konzumem stačili rozloučit, objevil se u nás velice družný Beduín na jízdním kole, místo povinné přilby v klobouku. Zajímal se odkud a kam jedeme, a že prý pochází od Štúrova, má tam sestru. Dovolil jsem si prohodit, že ji budeme pozdravovat … „a čo ty si – král Miroslav?“ uzemnil mě. Když se vzápětí začal holedbat, že nám na své plečce kdykoliv ujede, raději jsme ho chvatně opustili. Na benzínce v Levicích první prekérka, protože nebyla naše základní strava – bagety. Ovšem alternativní řešení – croissanty – nakonec také ušlo. Na této benzínce Zajoch učinil zásadní zlepšovák: sušení funkčního prádla přímo na těle pomocí horkovzdušného sušáku na ruce na WC. Vřele doporučuji!
Řádně posilněni a ofénováni jsme pokračovali přes Žemberovce a Dudince na Šahy, kde jsme učinili další pokus o bagetu. I tady marně – všude jsou po svátcích vyžraní a nové zásoby ještě nenavezli. Takže opět croissanty a jedno. Závěrečná část přes maďarské náhorní planiny už po větru, poslední čtvrthodinka v kapkách deště, ovšem od kol ještě necákalo, takže paráda. Celkem 161 km za 5 a půl hodiny jízdy (průměr přes 29), tentokrát přes 800 vejškovejch. To celé v chladném větru, průměrná teplota 7 stupňů.
Štúrovo den třetí 
Jak se časy a naše nároky mění … vloni jsem psal o bídnejch 8 stupních ve Štiavnici. Letos je těch samých 8 krásná teplota. Dnes klidný až pohodový pětihodinový švih po trase Štúrovo – Nové Zámky – Kolárovo – Nové Zámky – Štúrovo. Prakticky totéž, co v sobotu, ale v protisměru a s dvěmi smyčkami navíc, takže nám to dalo i s vyjetím pěkných 157 km, necelých 31 průměr. To celé v jedenácti lidech, takže i vítr (který nedosahoval loňské intenzity) moc nebolel. Kupodivu jsme viděli i prvního čápa … že by jaro? Dnes průměrná teplota 6 stupňů, ráno 2 odpoledne i 9. Kolega Pepa Zemek, který dnes jezdil sám, posílá foto (Alešova mýtického tvora – dlouho jsme nevěřili, že takové zvíře existuje) mývalovce, jehož mršinu objevil v příkopu. V reálu má prý tak 70 cm na délku bez ocasu. Naše skupina, jak jezdíme v balíku, by si nevšimla ani nahaté ženské. A kdyby náhodou ano, tak bychom se jistě smotali … 
Štúrovo den 2 
… jednou to přijít muselo. Poprvé za těch 6 let, co jezdíme na Slovensko, celý den propršelo. Přesněji: začalo už včera okolo 6. odpolední. Utěšovali jsme se, že se to vyblázní přes noc, ale marně. Aspoň jsme si mohli přispat … Dopoledne jsme vyplnili sledováním maďarské mutace Meteopressu. Z Maďarska totiž po celý den přicházely dešťové mraky. Věděli jste, že „radar“ se maďarsky řekne „radar“? První to nevydržel Milan, okolo jedenácté za všeobecného údivu vyrazil na vyjížďku s poznámkou, že by mu jinak došlo víno, aby se za hodinu vrátil. Vypadal jak mokrá slepice. 
My ostatní jsme navzdory dešti nakonec odtrénovali rekordních sedm hodin! Nejprve byla na programu teorie při sledování klasiky Okolo Flander. A i když jsme u místních Beduínů populární díky Saganovi, po právu jsme fandili Cancellarovi. Bylo to opravdu pět náročných hodin. Nás bolely zadnice a Vlastu, která se snažila v přeplněné kuchyni vařit, hlava. Ale zvládla to opět na jedničku, jen místo očekávaných španěláků byly roštěnky na houbách.S koncem závodu, kolem půl páté odpolední, déšť konečně ustal. Maďarský „radar“ už nic neukazoval, a tak jsme konečně rozhodli, že v pět vyrazíme přetavit získané teoretické znalosti v praxi. Než jsme se oblékli, tak se ochladilo a začalo docela hustě sněžit a začalo foukat.Nakonec nás do té sloty vyrazilo pět odvážných: Boleha, Zajoch, Unza, Jičínda a já. 
Teplota krásnej jeden nad, první hodina proti, sníh bodal do obličeje, od kol voda z kaluží – prostě jarní podmínky. Aby toho nebylo málo, po čtyřiceti minutách opět defekt, a opět já. Nakonec to byl ze včerejška zapomenutý zapíchnutý drátek v plášti. Než jsme vyměnili duši, ruce jsme necítili. Zahřáli jsme se až za půl hodiny v menších brdcích po trase, když si Boleha zkoušel hrát na Cancellaru. Poslední půlhodina po větru „za odměnu“. Na ceduli rozjel Zajoch spurt takovým způsobem, že ho vyhrál. Nakonec 2 hodiny, 60 km po trase: Štúrovo - Moča – Gbelce – Štúrovo. Po třetí ve třech dnech umýt kolo, zavodnit organismus, bazén nestíháme. Beras mezitím stihl hodinu v teple a suchu na válcích. Jeho Trek prý nesnáší vodu … Štúrovo den první Letošní soustředění na Slovensku (potřetí ve Štúrovu) bude určitě atypické, stejně jako letošní jarní počasí. Již včerejší cesta byla strašidelná. Páteční ráno nás přivítalo hustou chumelenicí, která nás provázela celou cestu až na slovenskou hranici, odkud už to vypadalo nadějněji – teplota atakovala 3 stupně Celsia a hnědá barva pomalu střídala tu „odpornou“ bílou. Ovšem od Bratislavy 10 čísel čerstvého mokrého sněhu, tající břečka i na silnicích … a to až téměř až do Štúrova, kde bylo sněhu o poznání méně a silnice dokonce místy osychaly. V podvečer jsme stihli sychravých 35 na rozjetí, Beras se marně snažil kličkovat mezi kalužemi od tajícího sněhu, aby si neumazal svého Treka. Ranní budíček nám tradičně obstaral Boleha, který přijíždí čím dál tím dřív, takže jsme měli dostatek času o půl desáté vyrazit – pro většinu z nás na první letošní delší švih. Ráno krásných šest stupňů, suchá silnice, co si přát za současných klimatických podmínek víc. Navlečeni v zimním oblečení jsme v osmi lidech objeli tradiční úvodní trasu Komárno – Kolárovo – Nové Zámky – Gbelce – Štúrovo, i sluníčko občas vykouklo a ohřálo vzduch na nečekaných 10 stupňů. Akorát místo stavuňku na vodním mlýnu azyl v teple benzinky. Jetá bageta v akci s kolou jako bonusem přišla vhod. Gastroskupina Aleš, Frynťák s posilou Pepou Zemkem dali svých 110, ale i oni vyměkli, když i oni vzali zavděk benzínkou. Oproti loňsku zásadní změna: místní Beduíni nás nadšeně zdraví – inu zřejmě fenomén Sagan hýbe celým Slovenskem. Vlasta dodržuje zajetý režim, sekaná byla výborná, podle mých záznamů by zítra měly být španěláci – uvidíme … Suma sumárum: necelých 140 km za 4: 45 hodin volným tempem – nikdo neprotestoval. První defekt – proseklý plášť a duše od ostrého kamínku, kterých je ještě spousta u krajnic, a to dva km před cílem. Následujíce Berasova příkladu stále pucujeme svá kola, neb zítra předpovídají déšť se sněhem – a on asi bude točit na válcích ve skleníku … ale co, dnes hlavně termál, a co bude zítra, se uvidí … 
|
| Výsledky team |