02.04.2011 - Soustředění Štúrovo

část týmu odjela najíždět kilometry k našim Slovenským sousedům, reporty od Petra Stuchlíka. foto bude doplněno. Kompletní report z celého soustředění. Fotogalerie !!!
Počet přístupů : 2131 - Zadal : - Dne : 06.04.2011
 
Soustředění Štúrovo – 1.část
¨Vítame Vás v Štúrove. V meste veľkosti cca 11 100 obyvateľov, ležiaceho na ľavom brehu Dunaja na Slovensko maďarskej hranici. Štúrovo je najjužnejšie ležiacim mestom na Slovensku, ktoré priťahuje návštevníkov svojim zaujímavým prírodným prostredím. Tu sa začína ohyb Dunaja s úchvatným výhľadom na klasickú baziliku v Ostrihome. Pri meste sa vlieva Hron do Dunaja ponúkajúc vynikajúce podmienky pre milovníkov dobrodružných výletov. Mesto je obklopené s Kováčovskými kopcami s maximálnou výškou 395 m nad morom (vrch Burda). Štúrovo je predovšetkým kúpeľným mestom. Termálne kúpalisko VADAŠ je právom slávne aj za hranicami. Svojou kapacitou nad 8.500 návštevníkov, obnovenými bazénmi rôznej veľkosti, krytou plavárňou, obnovenými radmi bufetov a sociálnych zariadení, možnosťou športovania ponúka ideálne podmienky na oddych milovníkom vody a slnka. ¨

Tolik oficiální stránky města Štúrova. Pro nás cyklisty ideální místo, kde se dají najíždět jarní kilometry. Štúrovo – narozdíl od Velkého Medéru – kam jsme jezdili v předchozích třech letech, má tu výhodu, že nabízí rozmanité terény od naprostých rovin, přes krátké výživné brdky až po táhlá stoupání. Tréninkový cyklus tak není jednotvárný, cyklistovo pozadí tak netrpí a lépe to utíká.

Omlouvám se tímto všem, kterým jsem slíbil denní reportáže, ale nějak nebyl čas ani síla. Denní režim vypadá následovně: ráno nezbytná rutina s důrazem na péči o zadní partie, vydatná snídaně. Od devíti do šestnácti, sedmnácti (i do osmnácti) hodin na kole. Potom očista, jídlo a večer (pro většinu z nás) nezbytné regenerace v místních lázních (do jednadvacáté hodiny). Při tom všem pamatovat na dodržování správného pitného režimu. Není to jednoduché. Naštěstí tu máme naši Vlastu, která nás čeká s odpoledním jídlem, takže se nemusíme zatěžovat s jeho přípravou. Kolegové s týmu Galaxy Hranice, s kterými jsme se tu na přelomu týdne míjeli, jen tiše záviděli, jaký máme v tomto ohledu servis.

Letos se tu sešla obzvlášť silná sestava: od nás Petr Stuchlík, Honza Hauf a Vláďa Boleha + rychnovský kamarád Martin Janeček. Dále Petr Zajíc (Cyklo Pokr), Aleš Černý (Triclub Dobruška), Jirka Frynta a Milan Holeček (JKF Jaroměř) a žamberáci Vláďa Kejzlar a Štěpán Musil. Zkrátka jsem si s sebou vzal téměř všechny své soupeře z mladých veteránů, jezdících Dobrušský pohár.

Všichni si vzali k srdci pokyn, že se nemají přes zimu povalovat, takže jsme vytvořili kompaktní tréninkovou skupinku, s obdobnou výkonností (až na Aleše s Jirkou, kteří dosud jezdili zvlášť).

Místní lázně jsou teplotou vody (36 stupňů) pro nás ideální, i když narozdíl od Medéru nemají masážní trysky. Nicméně večerní koupel v horké vodě úžasně napomáhá regeneraci, takže ji všichni pilně využíváme (býváme v bazénu, až na pár místních, úplně sami – inu vyhlášené termálné kúpalisko). Ubytování v penzionu Akvamarin patří k těm skromnějším, ale pokud jste sami na dvoulůžkovém pokoji, je to vcelku dostačující. V reklamním letáku inzerovaný bazén i vířivka jsou dosud mimo provoz (stejně bychom to asi nevyužívali), ovšem internet WiFi funguje obstojně. A když si Vlasta osobně vygruntovala společnou kuchyň (novými úklidovými prostředky, které ji musela majitelka penzionu na její přání zakoupit), byla nakonec spokojená i ona. Mezi místní perly patří i úschovna kol, která je umístěna ve skleníku (kde je i výše zmiňovaný bazén) – ovšem skleník se na noc zamyká ... zamykat se musí všechno a všude, zejména pak venkovní branka, neb se tu prý jinak budou po dvorečku potulovat místní cikáni s nabídkou (od)pomoci.

Pro ty, kteří si chtějí zatrénovat si s námi alespoň prstem po mapě rekapitulace předchozích dnů: V sobotu jsme se probudili do silné mlhy, která byla o to překvapivější, že večer bylo úplně jasno. Z rutiny příprav nás vyrušil příjezd Vládi Bolehy, kterému by prý chyběli sobotní kilometry. A tak si posunul odjezd z domova na druhou hodinu ranní, aby s námi už v sobotu mohl jet! Tomu se říká zodpovědnost! Vzhledem k mlze a s ní spojenému chladnu jsme vyrazili až před desátou s nikterak valnou náladou. Místní slibovali, že se mlha brzy rozpustí, což se cca za hodinku jízdy vyplnilo, takže se jelo hned veseleji. Na rozjetí jsme si naplánovali něco kratšího a rovinatějšího. Trasa vedla na Gbelce, Nové Zámky, Kolárovo (kde jsme po roce navštívili unikátní vodný mlyn a trochu se občerstvili), Komárno do Štůrova. Celkem 150 km, 235 m převýšení. Byli jsme ještě plni sil, takže průměr byl o něco vyšší, než by měl být – 33 km/hod.

Na neděli už jsme si plánovali něco delšího. Málokdo z nás jel někdy v životě dvoukilo, tak jsem ho všem sliboval. Ovšem ráno bylo zataženo a docela chladno, takže jsme původní plán na zdolání dvoukila s cílem v Banské Štiavnici museli zkorigovat. Začali jsme po rovině do Komárna, kde nás zastihlo pár dešťových kapek a mokrá silnice. Avšak jak jsme se stáčeli na sever na Hurbanovo (pro znalce pivovar - Zlatý Bažant) a následně na východ po trase Dvory nad Žitavou, Tekovské Lažany, Demandice a Šahy, tak se postupně oteplilo, vyjasnilo, až jsme se svlékali až do krátkejch. Po cestě této části trasy jsme přejížděli napříč řadu údolí a údolíček, takže už bylo i pár výživnějších stoupání, nicméně zatím ještě relativně krátkých. Ze Šahů jsme pokračovali po maďarské straně hranice přes vesnice s těžko vyslovitelnými názvy jako Vámosmikola,Ganádpuzsta až do Letkése, kde jsme se navrátili v Salce na Slovensko a vrátili se zpět do Štúrova, kde došlo i na spurt na ceduli. Celkem to dalo 180 km, 905 m výškovejch, při průměru 31.

Všem se to v neděli moc líbilo, pondělní předpověď vypadalo výborně (fronta z Čech měla dorazit až v podvečer), takže jsme se rozhodli zdolat těch magických 200. A abychom měli jasný cíl, tak dlouho dopředu jsem naplánoval Banskou Štiavnici a zpět. Výhodou této trasy je její profil, kdy je prvních 100 do kopce a dalších 100 zase z kopce (až na pár nezbytných brdků samozřejmě), když začínáte na cca 150 a končíte na 800 m nad mořem. Bonusem je pak závěrečné stoupání, podobající se výjezdu z Rychnova na Masaryčku. Před pár lety jsme to jeli s Kamilem, Jindrou a Márou na našem soustředění v Dudincích. Zpočátku nám to moc neodsejpalo, nicméně srovnali jsme se v hospodě v Santovce, kam jsme dorazili po trase přes vsi se zvučnými jmény Nána, Bína a Čata, dále přes Želiezovce a Hontianskou Vrbici. Ze Santovky jsme pokračovali už v krátkejch na Žemberovce, kde se oddělili Boleha, Milan a Zajoch, kteří to vzali zkratkou (i když rovněž s výživnými kopečky) přes Ladzany na Hontianské Nemce, kde se napojili na původní trasu. My ostatní jsme v pěti lidech pokračovali po naplánované trase přes Bátovce a Bohunice do Banské Štiavnice. Odtud po nezbytném vrcholovém fotu dlouhým sjezdem do Hontianských Nemců a dále do Dudinců (kde jsme se srovnali bagetou a kolou) a dále do Šahy. Návrat byl opět po maďarské straně. Z dálky už jsme viděli blížící se studenou frontu a tak zejména Martin, který nechtěl zmoknout, do docela valil až do Štúrova. Abychom splnili svůj cíl beze zbytku, vzali jsme to do Štúrova malou oklikou. Vyšlo to nachlup. Dojížděli jsme s prvními dešťovými kapkami pře půl sedmou večer, téměř bez zastávek. Já osobně na jedno pivo, pito, bagetu, 3 tyčinky a litr pepsi. Ostatní na tom byli obdobně. Dvoukilo padlo, 1270 výškovejch a necelejch 31 průměr při cca 6,5 hodin čisté jízdy. Všeobecná spokojenost! Kluci, kteří odjížděli v úterý, měli splněno.

V úterý odpočinkovej den, který jsme využili různě. Žamberáci v čele s Haufíkem si to před svým odjezdem ještě dali (125 km v silném větru). Já se Zajochem jsme si vytočili nohy – kompenzačních 90 km za cca 3,5 hodin + jedno na příjemném sluníčku těsně před koncem našeho švihu. Milan i Boleha sbírali potřebné plusové body a věnovali se svým partnerkám při výletu do Ostřihomi apod. Aleš s Jirkou si dali nejvíc, ale ti jsou odpočatí a mají oproti nám zpoždění (přijeli až v neděli večer). A nakonec zbyl čas i na tento report ...

Těšíme se na druhou část soustředění, i když sezení na kole je stále bolestivější (a to jsem neustále všemi mastmi mazaný). Ovšem předpověď na zbytek týdne vypadá výborně, a tak by byla škoda to nevyužít ... zítra plánujeme navštívit jadernou elektrárnu Mochovce (zkontrolovat to tam) a pak dojde i na pověstný (od kolegů z Galaxy týmu) kopec Dobogoko a jiné perly v maďarských horách poblíž. Ze Štúrova všechny zdraví Petr.

pokračování.....

Štúrovo – středa 6.4.

Tak jsme osiřeli. Žamberáci i s Haufíkem včera odjeli. Místo nich dorazila posila z Cyklo Pokr – známý z loňského Medéru – Honza Jičínský. A protože Jirka Frynta s Alešem Černým mají svůj separátní program, zaměřený spíše na místní gastronomii, vyráželi jsme dnes pouze v pěti (a už to asi jiné nebude). Cílem dnešní vyjížďky byla jaderná elektrárna Mochovce – cíl, viditelný z dalekého okolí. Ráno pouze 11, takže klasika: drátké v kombinaci s rukávky, kolenávkami a vestou. Docela riskujeme, protože předpověď na dnešní den moc sluníčka neslibovala. První hodina na poměrně čerstvém větru po předchozím volném dni jde docela ztuha. Ovšem s přibývající teplotou se postupně rozjíždíme, k čemuž nám pomáhají i první brdky.

Místní jsou již tradičně od časného zrána vzhůru. Oblečeni ve vestách v stalakáckých barvách zvelebují svoje vesnice a alespoň trochu si takto zaslouží svoje sociální dávky. Někteří nás nadšeně zdraví . Téměř všichni tu dodržují nařízení, podle kterého musí mít cyklisté mimo obec reflexní vestu a přilbu. Kolikrát to vypadá komicky, když míjíme babku v šátku, přes to kapucu a na tom všem dětskou přilbu s obrázky kačenek. Ovšem dnes jsme zatím viděli prozatímní jedničku: babča měla přilbu, rovněž na šátku, ovšem naraženou obráceně! Jedeme po trase Gbelce, Svodín, Farná. Ve Farné jsme odbočili pro zpestření (provoz je tu tak poklidný, že když někdy narazíme na hlavnější tah, po kterém je provoz obdobný jako u nás mezi Rychnovem a Dobruškou, tak jsme z toho celí nesví) na úplné okresky na Čaku, Dedinku a Hurbanovce. Tady jsme ignorovali objížďku a pustili se do zákazu vjezdu. Cesta v poklidu ubíhala, ovšem za horizontem totálně rekonstruovali silničku. Takže stylem ala Štybar jsme absolvovali cca 300 m krokem po hrubém makadamu, vyhýbaje se stavebním dělníkům a ocelové výztuži. Své Micheliny jsem litoval …

Dál už to bylo docela v pohodě, takže jsme po cca 2,5 hodinách (po trase přes Bešu, Lok a Kálnu nad Hronom) dosáhli dnešního cíle. Z elektrárny stoupal bílý dým – ve zprávách z Japonska to vždy bylo špatné znamení – ovšem tento dým – z chladících věží je prý docela v pořádku.

Návrat proběhl relativně v poklidu, posilněni tradiční bagetou a pivem, jsme to valili na zadní boční vítr po okreskách přes Hornou Seč, Jur nad Hronom, Zalabu, Malé Kosihy a Salku do Štůrova. Průměr málokdy klesl pod pětatřicet. Spurt na ceduli jsme dnes vypustili – vyhrál Milan, který to nevěděl. Odpoledne se vyjasnilo a oteplilo, takže jsme opět dojížděli úplně v krátkejch. Vyjížďku jsme zakončili na pěší zóně: dnes 152 km, průměr téměř 32, 4:45 hodin, 790 výškovejch. A hlavně ve tři doma, takže před bazénem i čas na tento report.

Posilněni Vlastinou gulášovkou a lívanci s tvarohem za chvíli vyrážíme … nike pas cher nike air max pas cher

čtvrtek 7.4.

Včerejší lázně se moc nevydařily. Voda v bazénu jen 34, bufet zavřenej … nejvíce byl zklamanej Jirka Frynta – měla být nuda sauna, ale všichni (všechny) tam chodili v plavkách. Tak snad ten kohout se studenou vodou, kterou ředí termální vodu, dnes otevřou o trochu méně …

Vzhledem k předpovědi jsme si na dnešní den naplánovali maďarské kopečky. Je to obtížně uvěřitelné, ale opravdu jsou tu hned za hranicemi docela slušné kopečky. Inspirací k dnešní trase nám opět byli kolegové z Galaxy týmu Hranice, kteří jako mantru stále opakovali: Dobogókó, Dobogókó, Dobogókó, … Pan domácí nám zapůjčil originál maďarskou turistickou mapu v měřítku 1:30.000 a my jsme si konečně mohli udělat obrázek o tom, co nás dnes čeká. Okruh přes maďarské pohoří Visegrádi – hegység měří cca 90 km s převýšením cca 1.100 m. Trasa: Estergom – Pilismarót – Dómós – Pilisszentlászló Senváclav – Szentendre – Pomáz – Domogókó – Estergom je pro našince nezapamatovatelná, ovšem Honza s sebou vozí na kole turistickou navigaci od Garmina, do které celou trasu naprogramoval, takže jsme nemuseli vyndavat mapu. Na okruh jsme vyrazili výjimečně kompletní – tedy včetně Aleše s Jirkou, kteří s námi výjimečně půl hodiny podél Dunaje vydrželi (poté se prý trajektem přepravili na druhý břeh a vráceli se zpět). Rovina podél Dunaje na rozjetí cca po ¾ hodině skončila a my zamířili vzhůru do nitra maďarského pohoří (kopec cca 500 vejškovejch). Milan tím byl natolik zaskočen (počítal, že podle Dunaje dojedeme až do Budapešti), že okamžitě chytil velkou ztrátu a když jsme se ho dočkali, raději to vzal sám nazpátek rovněž podél vody domů. My zbylí – Boleha, Zajoch, Honza Jičínský a já – jsme se pomocí Garminu propletli předměstími Budapešti (relativně hustý provoz, asi jako v Hradci, ovšem nikdo nás ani nevytroubil) a zamířili zpět do hor vstříc bájnému Dobogókó (699 m n.m.). Automobilový provoz postupně utichal (kamiony tam nesměli), ovšem postup nám značně ztěžoval silný protivítr. Nicméně cca po 2,5 hodinách tréninku jsme konečně stanuli na vrcholu Dobogókó (celkem dalších cca 600 vejškovejch). Po krátké poradě jsme se rozdělili: Boleha jel přímo domů pomoci Vlastě obalovat řízky k obědu, Zajoch se jel vyšlapat směrem do rovin na Gbelce, a já s Honzou jsme se přijali výzvu a rozhodli se dát Dobogókó ještě jednou z druhé strany. Od cedule Estergom až na vrchol nám to (cca 14 km) trvalo cca 45 minut. Převýšení 570 metrů, přičemž na posledních 7 km metrů 380. Kopec není žádnej utahovák, dal se jet v tempu na 19, výjimečně na 21. Domů cca 45 minut vyšlapání (i když proti větru), zakončení opět na pěší zóně ve Štúrově (přímo do žíly). Boleha zatím stihl řízky – byly výborné (ty nejlepší – z krkovice). Dnes po relaxu v lázních vyjímečně bowling (na zakončení – jelikož zítra ráno odjíždí Holečkovci). A zítra – pokud vydrží počasí – zopakování dnešní trasy … Celkem dnes 120 km za 4: 45 hodiny, 1.680 m vejškovejch.

Štúrovo – pátek 8.4. a sobota 9.4.

2014 nike air max pas cher nike tn pas cher Reportáž dopisuju až v neděli z domova. Ranní teplota lehce pod nulou … docela šok. Včera na Slovensku po ránu slušných 11, odpoledne 17.

Čtvrteční bowling se docela vydařil. Zcela nové nóbl zařízení o velikosti sportovní haly, se čtrnácti (!) drahami, bylo ten večer k dispozici pouze nám – nikdo jiný tam nebyl.

Páteční počasí nám zhatilo naše plány na zopakování maďarského okruhu. Foukal silný nárazový severozápadní vítr, a i když teploměr ukazoval nakonec slušných 16 – 18 stupňů, díky větru bylo pocitově daleko chladněji. Krizový plán byl dojet proti větru do Levic a pak se vrátit zpět. Ve čtyřech (Boleha, Zajoch, Aleš a já) jsme tedy neochotně vyrazili přes Želiezovce na Levice. Foukalo tak, že i místní čápi tradičně v hnízdě nepostávali, ale choulili se v něm. Proti větru neskutečná hrabačka, průměr okolo dvaceti, převod (po rovině) i 39/21, celkem 2 a půl hodiny tvrdé dřiny. Do Levic jsme nakonec dorazili jen ve třech, Aleš to v Šarovcích stočil na Šahy a následně na Štůrovo – prý relativně s větrem v zádech. Tradiční bageta na pumpě nás trochu srovnala, trochu se oteplilo i nálada se zlepšila. Padlo tedy rozhodnutí protáhnout si dnešní trasu přes Žemberovce až na Hontianské Nemce. Odtud (s větrem v zádech) přes Dudince a Šahy do Štúrova. Plán to byl vzhledem k podmínkám velkorysý. Dost sil nám vzal už jen samotný boj s větrem do Levic, přejezd kopečků mezi Žemberovcemi a Hontianskými Nemcemi byl rovněž docela náročný. Odhad větru z Nemců směrem na Dudince nám nevyšel – foukalo spíše proti, nebo bočák (ještě že jsme byli pouze tři). A i když cca 10 km do Šahů bylo po větru (radar v Hrkovcích výstražně blikal, ať zpomalíme), zbytek cesty tradičně přes Maďarsko byl nekonečný a znamenal další 1,5 hodiny na bočák, zpočátku proti, nakonec naštěstí zezadu.

Do Štúrova jsme dorazili po více než šesti hodinách tvrdé práce, v nohách 173 km průměrem 29, nastoupáno 1.080 m. Podle mne dosud nejtěžší etapa. Ovšem tradiční lázeň nás opět srovnala.

V sobotu mělo být již jen lehké vyjetí před cestou domů. Ale foukalo snad ještě silněji, než předchozí den (při návratu domů jsme pozorovali úplné větrné smrště, zvedající z dosud holých polí mračna prachu), takže jsme raději než rovinu proti větru zvolili výjezd na Dobogókó s větrem v zádech s tím, že s kopce si s větrem už nějak poradíme. Zvolili jsme nakonec správně, výjezd na lehký převod (22 km s převýšením 610 m) byl daleko příjemnější, než včerejší boj s větrem. Nahoře bylo vidět, že se jedná o oblíbený turistický cíl, velké parkoviště se začínalo plnit, místní hoteliéři po zimě natěšení na hosty, před jedním dokonce na otevřených ohništích ve velkých kotlích vařili nějaké guláše. Tentokrát jsme po kamenité stezce navštívili i úplný vrchol, odměnou nám byl úžasný výhled – viditelnost byla i díky větru výborná. Ale začalo se ochlazovat (v průběhu našeho sjezdu do Štúrova poklesla teplota i na 9 stupňů), takže rychle domů a někdy příště Dobogókó a ostatní maďarské kopečky. Sobotní plán vyšel perfektně – necelé dvě hoďky, 44 km, 645 m.

Lehký oběd, zbalit se, nakoupit maďarské pikantní klobásy, kvalitní laciná vína a hurá domů.

Suma sumárum: za celý týden jsem najezdil 1.113 km a nastoupal téměř 6.900 m v rozmanitých terénech od naprostých rovin po téměř hodinové táhlé kopce. A to vše na poměrně kvalitních silnicích s nečekaně mírným provozem. V okolí Štúrova je navíc o pěkných pár stupňů tepleji než u nás a je to relativně blízko – cca 400 km.

Penzion Akvamarin nenabízí žádný komfort, ovšem pro naše potřeby to docela stačilo. Vlasta byla nakonec spokojená a pro případný příští pobyt tam jsme s majiteli domluveni, že bychom malé pokoje nemuseli plně obsazovat. Všichni zúčastnění se navíc shodli o ideální poloze Štúrova s ohledem na tréninkové možnosti. Bonusem navíc jsou pak místní termální lázně. Celý týdenní pobyt (bez dopravy, ovšem včetně lázní) se dá pořídit za cenu od 3,5 tis.Kč, záleží na pitném režimu … nike air max pas cher nike tn pas cher air max pas cher

Petr Stuchlík
 
Výsledky team

Fotky
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie Soustředění Štúrovo - fotogalerie
Soustředění Štúrovo - fotogalerie